V půlce října vám vyšlo album "Back To Blues", které je vaším již druhým sólovým počinem. Samozřejmě se od vašeho prvního alba liší tím, že je coverové. Co bylo nejsložitější při jeho přípravě?

Nejsložitější bylo, jaké písničky vybrat. Až do jara jsem netušila, že bude bluesové. Koncem minulého roku jsem jen věděla, že chci nahrát album coverů a vybrat písně různých žanrů. Poté, když zemřel BB King, jsem se rozhodla, že celá deska bude bluesová. Některé písničky jsem ze setu vyřadila až po jejich nahrání, protože jsem zjistila, že jako blues nefungují na sto procent. Bylo dobré, že jsme měli více písniček, než je jich ve výběru.

Rozhodla jste se tedy nahrát blues album, abyste vzdala hold BB Kingovi?

Když umřel, pro mě to byl konec éry. Byl pro mě posledním velkým bluesmanem. Když už jsem konečně měla písničky, tak mi trvalo asi další dva měsíce, než jsem album dokončila.

Je něco co se mezi těch deset skladeb nedostalo?

Myslím si, že ty skladby, co jsou zde uvedené, jsou ty správné.

"Back To Blues" je velice rozmanitou deskou. Nejen že zde najdeme skladby Etty James, ale také country zpěvačky Dolly Parton, která z tohoto davu vystupuje.

Písnička "Jolene", u té jsem věděla stoprocentně, že ta tam musí být. Vím, že je to country, ale country a blues, to jsou bratranci.

Blues přece jen není mainstreamový žánr, už vůbec ne na české hudební scéně. Měla jste nějaká očekávání, jak české publikum bude či nebude reagovat na ryze bluesový počin?

Já sama jsem byla překvapená, kolik lidí mi poskytlo pozitivní odezvu poté, co jsem oznámila, že pracuji na bluesové desce. S blues jsem začínala a určitě existovala v té době parta lidí, která byla zklamaná, když jsem s ním přestala. Takže jsem samozřejmě čekala, že tenhle okruh lidí bude mít radost, že jsem se na chvíli k blues vrátila a že budou mít k dispozici album. Co jsem však nečekala, byla přízeň lidí, u kterých bych si nikdy neřekla, že budou mít blues rádi. A oni se na to dokonce těší. Lidé, kteří mě znají z pódií, ať už s Monkey Business či Liquid Harmony. Všechny tyto skupinky lidí se na to těší stejně. Zatím slyšeli jen skladbu "Hound Dog" a už se těší na zbytek desky. A to ani nemají rádi blues.

Tak už ho rádi mají.

Už jo, už jo. (smích) To jsem ráda. Důvod, proč jsem začala zpívat s Liquid Harmony, byl ten, že hráli hudbu, kterou jsem neznala a bylo to pro mě něco nového. S Monkey Business to byla opět neprobádaná oblast. Tohle ale doufám, že bude spíš nová zkušenost a nový zážitek pro lidi, kteří blues neznají a nebo ho považují za nějakou drnkačku.

Ono mezi lidmi panuje taková představa, že je blues melancholické a ucourané. Což však popírá vaše album. Z těch skladeb totiž sálá obrovská energie a je vidět, že blues jde dělat velice živě, ačkoliv texty můžou být občas teskné.

Texty mají také velký vliv na to, jaké skladby si vybírám. To je třeba případ právě "Jolene". Já miluju ty texty, jak komunikují a co ty písně chtějí sdílet. Pro mě jsou texty velmi důležité. Díky ním něco cítím.

Desku jste pokřtila 28.10. v Paláci Akropolis. Můžou se fanoušci těšit na další živá vystoupení?

Přesně měsíc po křtu, 28. listopadu, budu hrát na Bluesovém podzimku v Holešově. Moc jsem chtěla na festival Blues Alive, ale nestihla jsem to, bohužel. Byla jsem také pozvaná jako host na prosincové tour Support Lesbiens.

Když se ohlédnete zpět na nahrávání, která z deseti skladeb, ačkoliv jsou pro vás všechny srdcové záležitosti, vás nejvíc bavila? Kterou jste si nejvíc užívala?

Elvis byl zábavný. Byl tedy na provedení složitější, než jsem očekávala, ale jednoduchá nebyla žádná skladba. Kromě té "Jolene", samozřejmě, mě hodně překvapila "Meaning Of The Blues". Tu jsem původně na desce vůbec nechtěla. Zahrnout ji v desítce skladeb byl nápad producenta Lukáše Martínka. Musím říct, že všechny Lukášovy nápady byly v závěru dobré. Musí být, proto je to můj producent.

Na tomto projektu jste spolupracovala i s panem Pivcem, vynikajícím klavíristou. Jak probíhala spolupráce?

On je bohužel v New Yorku a byla to tedy spolupráce na dálku. Bylo to moc hezké, protože před patnácti lety jsme spolu hráli v jedné bluesové kapele ještě s Romanem Víchou. Právě Romana jsem k desce také chtěla přizvat, aby v určitých skladbách hostoval, ale bohužel neměl čas.

Už v předchozích rozhovorech jste zmiňovala, jak jste před dvaceti lety jamovala v hospodách a na základě navázaných přátelství si vás přizvaly kapely na svá vystoupení. Zachovává si bluesová komunita tuhle spontánnost?

Myslím si, že v bluesových komunitách vždycky panuje ta otevřenost. Každý, kdo si chce zajamovat, je vítán. Letos zemřel Stan The Man a uskutečnil se memoriál. Všichni, úplně všichni bluesmani dorazili zahrát pro Stana a bylo vidět, že ta soudržnost pořád panuje. Já myslím, že výhodou je, že mezi těmi bluesmany a jazzmany nepanuje žádná soutěživost či konkurence. Není tam takový boj o hlavní příčky hitparád a nahrávací smlouvy a stále tam především panuje ta radost ze hry. Neumím si představit, že bych šla na nějaký koncert populární hudby a zeptala bych se, zda si s muzikanty můžu zazpívat. "Ne, tady jsem dneska hvězda já," řekli by. Takhle to u bluesmanů není. To je něco úplně jiného. Nedávno jsem byla v hospodě a byli tam nějací neznámí muzikanti a ten pocit byl srovnatelný s jakoukoliv jinou kapelou. Něco jsem si s nimi zazpívala a připomnělo mi to moje začátky. Jsem ráda, že to ještě stále existuje, i když to není tolik vidět. Jsem ráda, že jsem šla back to blues.

Teď bych otázkou trochu odbočila. V jednom ze starších rozhovorů jste přiznala, že si hudbu doma vůbec nepouštíte. Je to dáno vaší profesí?

Doma? Pff. (smích) Protože tu hudbu pořád slyším, tak doma mám ráda ticho. Já relaxuji tichem nebo koukáním na film. Hudbu ale samozřejmě miluju. Jednou ke mně přišel kamarád hudebník a začal mi pouštět různé hudební klipy a já mu po chvilce říkám: "Nezlob se, ale já nerada poslouchám hudbu doma. Nezlob se, ale doma ne." Pak jsme byli u něj doma, pouštěl mi jednu skladbu za druhou a divil se, že mi to nevadí. "Nejsem doma," řekla jsem mu.

Zmínila jste se, že ráda zkoušíte nové věci. Kdybyste tedy měla na další desce zabrousit do vámi neprobádaného žánru, který byste zvolila?

Mimo jiné mám známé, kteří hrají v nějakém hard-core punk uskupení a už mi psali, že bych si s nimi mohla zazpívat. Nevím, zda by to fungovalo, ale jsem vždycky otevřena novým zkušenostem.