"Crosseyed Heart" už měl pár měsíců Keef hotové a zamčené někde v trezoru, ale s vydáním alba počkal až poté, co skončilo další turné jeho domovské kapely. Vztahy v Rolling Stones jsou v současnosti asi na mnohem lepší úrovni než v polovině osmdesátých let, kdy Stounům reálně hrozil rozpad a oba z legendárních Glimmer Twins, Jagger i Richards, si pak vydávali sólové desky na truc.

Třetí studiové album Richardse pochopitelně nenabízí nic, co bychom od něj nečekali nebo v čem nevyniká. Potěší milovníky starého (nebo spíše nadčasového) zvuku. Je to směs rokenrolu, blues, country a reggae, nekompromisní dřevní nahrávka bez zbytečného balastu. Keith Richards je stejně jako spousta jeho vrstevníků už ve stavu, kdy našel ten správný tón. Nadbytečností se již vzdal a v písničce zůstává jen to, co tam má být.

Přitom se bezmála celou hodinu posluchač může kochat rafinovanými muzikantskými drobnostmi, jež ve svých písních rozdává zdánlivě rozmařile. Je-li to člověk moudrý a sečtělý, jak se o něm říká, je to i moudrý hudebník. Tvrdších rockových vypalovaček podobných prvnímu singlu "Trouble" už na "Crosseyed Heart" není mnoho, spíše převládají písně pomalé, zamyšlené a úplně vidíte ten Keefův lišácký úsměv ve vrásčité tváři. Ten chlap už zažil úplně všechno a přesto má stále mladickou jiskru v oku.

Snad i volnost, žádný tlak směrem k Richardsově osobě a perfektní partička spoluhráčů přispěly k tomu, co jsme nadnesli v titulku: "Crosseyed Heart" je jeho nejlepším samostatným počinem a při vší úctě k Jaggerovým sólovým deskám, možná i nejlepší nahrávkou někoho ze Stounů mimo Rolling Stones. To ostatně není zas tak důležité, vždyť to není žádná soutěž. Toto album je plné potěšení a lásky k hudbě. O to jde.

Onehdy jsem četl o tom, jak Kanye West o sobě prohlašuje, že je největší žijící rockovou hvězdou. Vždycky, když si na to vzpomenu, musím se nebetyčné hlouposti budoucího amerického prezidentského kandidáta smát tak, až se z toho sípavě rozkašlu. Největší rockovou hvězdou totiž byl, je a bude Keith Richards.