Prorazit na britské hudební scéně není jen tak. Každý rok zde vyrostou desítky zajímavých jmen a na rozdíl od tuzemského prostředí jsou to často média, kdo rozhoduje o tom, koho pustí mezi hvězdy první velikosti. Years & Years měli tu kliku, že hned svojí ranou tvorbou zabodovali u rádií i hudebních kritiků. Letos v zimě suverénně ovládli přední příčky hitparád a krátce na to zvítězili v anketě BBC Sound Of... (Ano, ve stejné anketě, která svého času pomohla nahoru Adele nebo Keane.)

Dokážete si představit lepší start? Trojice uhlazených hochů, která ještě vloni byla téměř anonymní a jen minimálně vystupovala naživo, asi stěží. Za raketovým startem přitom rozhodně nestojí pouhé protěžování. Na to jsou mnohamilionové počty zhlédnutí jejích videí a hysterické reakce fanoušků při koncertech příliš hmatatelnou odezvou.

Při bližším pohledu úspěch Years & Years vlastně není nic překvapivého. Když si prolítnete elitu současné britské pop music, zjistíte, že z devadesáti procent ji tvoří elektronicky/tanečně orientovaní interpreti jako Chvrches, Disclosure, Jessie Ware nebo Clean Bandit, u nichž je zlato v hrdle životně důležitým artiklem. Vlastníte-li jej, k tomu, aby štěstíčko stálo na vaší straně, už stačí odvést alespoň průměrnou práci se syntezátory a nezapomínat při tom, že hit nedělá jenom hlas od pánaboha, ale hlavně silná melodie a v lepším případě také text, kterému nechybí sdělení.

V případě Years & Years se všechny ingredience zjednodušeného receptu na úspěch potkaly, i když ne ve zrovna optimálním poměru. Největší oporu tříčlenného boybandu představuje čtyřiadvacetiletý frontman Olly Alexander, nadprůměrný zpěvák, v jehož projevu nechybí koncentrované emoce a svojí aurou nesmělé homosexuální nymfy dokáže zaujmout i mimo pódium. Logicky se proto jeho výkon stal těžištěm celého alba. Už v jeho polovině ale začíná být zjevné, že sám prostě nemůže utáhnout všechno.

Odmyslíte-li si Ollyho andělský hlas, nezbude ve většině ze třinácti písní na tracklistu víc než retro tucka, která by z fleku mohla figurovat na starých dobrých Eso hitech. Ne, že by takový odrazový můstek byl apriori špatný, musí se s ním ale nakládat setsakra opatrně, aby se z mixu devadesátek se současným klubovým zvukem namísto návykové guilty pleasure nestal drtivý útok na mozkové buňky posluchačů. Třeba v "Take Shelter" nebo "Shine" to Years & Years ještě vyšlo, v globálu se jim ale z dancepopových klišé daří vymanit jen zřídka.

Kamenem úrazu se dost možná stal výběr převaděče pro překročení těchto tenkých hranic. Producent Mark Ralph má sice na kontě úspěšnou spolupráci s Clean Bandit nebo Hot Chip, ale také nepočítaně kolekcí (a heleme se) Bravo hitů, Summer dance hitů a nejrůznějších jiných Hitů, vstříc jejichž vodám trojici nasměroval a nechal se jí v nich plácat. Každé zboží má svého kupce, a tak i pojízdná diskotéka nepochybně leckomu padne do noty. Z "Communion", které v jádru nezapře solidní songwriterské schopnosti, ale šlo vyždímat mnohem víc šťávy a Years & Years nemuseli zbytečně degradovat na úroveň bezduchého showcasu pěveckých schopností Ollyho Alexandera. Balady s klavírním doprovodem jako "Eyes Shut" nebo "Memo" jsou toho dokladem, stejně jako náladovka "Foundation", která v úvodu tak hypnoticky láká na zajíce v pytli.

Jestli má tahle kapela opravdu nějaké indie kořeny, jak se říká, možná by se je měla vypravit hledat a vrátit se zpátky na pódia alespoň s větší dávkou osobitosti. Tlačit se do role stadionových hitmakerů se jí zatím nevyplácí. I přesto ale "Communion" patří k výraznějším debutům poslední doby.