Hádejte - co udělali, když nad kempem úřadovaly hromy a blesky? Snažili se přírodní živel překřičet tváří v tvář slovy "nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú, zastavme ich bratia, veď sa ony stratia, Slováci ožijú". Z parkoviště jim sekundoval druhý hlas - to když jejich bratia spustili manickou hru klaksonů. Odpovědi ze shora přišly dvě.

První roztrhla meditativní spojení mezi José Gonzálezem a početným publikem. Bývalý student doktorandského cyklu biochemie si po hypnotickém tanečním synthpopu Rebeka budoval důvěru poměrně dlouho. Musel na to jít od lesa - opačnou cestou. Jemným bruslením po strunách a mléčným tenorem vedl posluchače hezky pomalu blíž a blíž k měsíci nad zvlněným horizontem, co se vyjímaly na plachtě; mírnou povahou hudby připomínal Alt-J nebo Ewert And The Two Dragons. Než s nimi ale stačil kopcovité hranice krajin smyslového folku překročit, poslala ho zpět přicházející bouře. Neznámé pohoří z plachty se proměnilo v Karpaty...

Na opětovné otevření areálu se čekalo zhruba devadesát minut. S ustupováním blesků a přívalového deště ale jen těžko někdo pomýšlel, že vyřizování účtů mezi vyprahlou zemí a oblohou ještě neskončilo. Zdaleka. Jak trefně napsala Janka Kožíková na Facebook: "Tohle byla trial verze, teď to přijde naostro." Znamení přišlo při koncertu MØ aneb když něco zastraší i tuhle nadsamici, jde o kejhák. S nadsázkou samozřejmě. Moderátor poslal přihlížející nazpět do stanů a aut právě včas. Ta světelná a noisová show neskončila ještě ve čtyři ráno.

Zrušení show všech ostatních headlinerů včetně té, kterou měla obstarat belgická osobnost d'n'b Netsky, reflektovalo to nejsprávnější rozhodnutí. Přesto ukončení festivalu překvapilo řadu návštěvníků, kteří se na sociálních sítích odkazovali na informaci na vstupence, že se akce koná za každého počasí. Dokonce navrhovali přesunutí sobotních headlinerů na neděli, změnu termínu konání události a vrácení peněz. Oficiální webové stránky Grapeu však uvádí, že festival se sice koná za každého počasí, ale s výjimkou přírodních katastrof.

Ať už jsou připomínky návštěvníků trefné nebo absurdní, letošní ročník zvládli organizátoři nanejvýš na dva minus. Na řadu věcí není spoleh i přes šestiletou zkušenost - ať už na dostatek pitné vody v areálu v úmorných vedrech, na zázemí pro novináře (sousloví press room označovalo holý stan s dřevěnými lavicemi a wi-fi) a dle zpětných ohlasů hlavně na bary, u nichž se čekalo i přes půl hodiny. Kousavou kritiku slízl personál za pomalé tempo, pokuřování během špiček a neprofesionalitu. Existují ale oblasti, z nichž by Grape mohl dávat lekce.

Největší uznání samozřejmě zasluhuje za perfektně zvládnutou krizovou komunikaci na místě i v kyber světě - včasné pokyny před bouřkou dávali pořadatelé do mikrofonu z hlavní stage, na informační tabuli ve stanovém městečku i na Facebooku. Ti, co na festival přišli po svých, ocenili zprovoznění kyvadlové dopravy do půl hodiny od vyhlášení stavu pohotovosti. Maximálně lze ocenit i zdánlivě nepodstatnou výzdobu, splňující parametry ústředního tématu - psychedelie. Obří pavučina a led panely na stropě ve Space Aréně, zavěšené metalické polštáře a stupně pro vítěze (bubeníky) v Suzuki stanu, oválná hlavní stage i dress code - Grape míří k pověsti kultu. A rekord v počtu lidí ládujících se mliečnymi raňajkami? Nutno ocenit mrštnost při rozkládání i balení nekonečného hada stolů a židlí, co v jednu chvíli rozdělil areál na dvě poloviny. A vzhledem k výstřední kombinaci horka a mléka i dostatek splachovacích WC.

Vyprodá piešťanský festival i příští rok? Bude záležet na tom, jak se pořadatelé aktivně poperou se snůškou výčitek i finanční ztrátou. Musí zkrátka zabrat.