Nneka totiž hudbu nevytváří pro zábavu, ale jejím prostřednictvím předává sdělení o bezpráví ve světě. A žádá po nás revoluci, a to revoluci v našich myslích.

Mladá zpěvačka, pozoruhodně hladce proplouvající mezi bluesem, reggaem a rapem, se zdá býti čerstvou vycházející hvězdou africké scény. Ve skutečnosti tento mimořádný talent stabilně roste už více jak deset let. Poprvé zazářila debutem "Victim Of Truth" (2005). Od té doby oprávněně sesbírala řadu cen a zařadila se mezi nejvýznamnější mluvčí své generace. První dekádu kariéry pak uzavřela čerstvým albem "My Fairy Tales" (2015), které teď představuje v rámci evropského turné.

V Lucerně jí předskakovali pražští The High Corporation, mladíčci žánrově kombinující soul a ethno. Kapele dominuje silná zpěvačka, která stejně jako nigerijská hvězda skáče mezi styly s nevídanou lehkostí a vy už vidíte její nadějnou budoucnost. Nutno však podotknout, že uskupení se zatím prezentuje hudbou, na kterou ještě není úplně citově vyzrálé a ve výsledku pak působí trochu akademicky a překombinovaně.

Nneka je toho pravým opakem. Vždycky je věrná své životní zkušenosti a ví, jak ji srozumitelně předat. Včera předstoupila jako drobná křehká dívka zabalená v afrických šátcích, nicméně vzápětí ukázala živelnou hiphopovou náturu s emotivně nabitou skladbou "Book Of Job". V následující "Babylon" už nešlo odolat, do takové energie zpěvu při strhující hře na cajon se zamiloval celý sál.

Charisma a opravdovost této ženy je fenomenální. Titulky ji označují jako královnu soulu, což je nesmysl. Stejně jako jiné silné hudební osobnosti, zařadit Nneku do existující škatulky prostě nejde. Muzikantka vytváří svůj vlastní, svébytný a velmi upřímný styl. Poetické melodie s úderným rapem, buřičským křikem a melancholií míchá jako nic. Navíc se ve svých textech bez zdráhání pouští do ostré kritiky nespravedlivých sociálních poměrů ("Africans", "Soul Is Heavy") či nastavuje zrcadlo vlastnímu vnitřnímu boji s bolestí a vírou ("Shinning Star" nebo "Heartbeat"). Její sdělení jsou univerzální, poplatné jak v srdci černého kontinentu, tak v uzavřené české kotlině. A navíc hudebně tak neuvěřitelně atraktivní.

Večer se nesl obecně v poslechovém módu. Až když se v rámci skladby "In Me" prosadily bicí, vynikla dubová dynamika a tančilo se jak o život. Zpěvačka se chvílemi urve a zpívá naplno mimo mikrofon, což samozřejmě není slyšet, ale její zápal bere dech. Nneka se publiku prostě dává. Odměnou jí je uznání a respekt.

Své písně založila na nebojácné kritice sociálních poměrů v domovině i ve světě. Díky dětství v Africe má dopad kolonialismu, globalizace a politických machinací na život obyčejných lidí zprostředkované z první ruky a když o tom zpívá, věříte jí každé slovo. Vzdělání v kosmopolitně otevřeném Hamburku zas umožnilo získat potřebný odstup, srovnání různých systémů a navíc jí poskytlo rozlet, který by možná nebyl v chudých krajinách možný. Vytvořila úspěšnou formaci s Mo Jonasem (kytara), Grosem Pokossim (basa), Garrym Sulivanem (bicí) a Nisem Koettingem (klávesy) a svou osobní výpověď šíří dál. Přece jen však bylo vidět, že intenzivní turné ji trochu zmáhá. S publikem komunikovala omezeně, byla možná až příliš profesionální a chránila si prostor. Jakmile ji však ohlušující řev Lucerny znovu přivedl na přídavek, otevřela se a rozdováděla zpívánky s veselou repetetivností textu v "My Love". A před poslední písní pronesla od srdce projev, který všechny zmrazil.

Mluvila dlouho a smutně. Dotkla se témat jako Boko Haram a náboženské nenávisti, která sužuje její rodnou zemi. Kladla na srdce osobní zodpovědnost, naprosto upřímně prosila o znovunalezení laskavosti a sdílení mezi lidmi a mnoho z nás si po takzvaných českých uprchlických kauzách sáhlo do svědomí. Přestože závěrečná "Pray For You" má taneční potenciál, sál po jejích slovech už zůstal zádumčivý a usebraný do sebe.

I rozloučení proběhlo jako určitý rituál, zpěvačka darovala lásku všem přítomným a v poklidu odešla. Nneka je zkrátka mimořádný úkaz. Zpívá, aby předala zprávu. Všechna ta bolest z minulého a současného stavu světa se v její tvorbě odráží naléhavě, přesto neuvízla v laciném hořekování. Naopak z jejích textů prosakuje obrovská dávka dobráctví, porozumění a naděje. Tuhle ženu si musíme chránit, takových je málo.