První ročník Red Bull Music Academy Bass Campu se konal loni v Bratislavě a zvedl takovou vlnu nadšení, že letos musel proběhnout znova. A to rovnou ve větším prostoru, s více studii a s koncerty ve dvou městech. Zatímco v Praze měli účastníci základnu pro studiová nahrávání a workshopy s lektory, koncerty v rámci RBMA Club Nights se konaly zároveň i v Bratislavě.

Podstatou RBMA Bass Campu je spojování rozličných muzikantů a žánrů. Letos se akce zúčastnilo patnáct mladých talentů z Česka a Slovenska, kteří byli předvybráni porotou skládající ze z hudebníků, bývalých participantů akademie a lidí z branže. Do finále se dostali WZ, Troniq, Subject Lost, Whithe, EGA, Petijee, Esli (The High Corporation), GLGN (Gergaz label), Rezeň (Walter Schnitzelsson), Kenny Rough, Grizzly, Esso, Troniq, Katarzia, Keosz a Jan Kratochvíl z DVA, poslední jmenovaný se ale nakonec z osobních důvodů nemohl zúčastnit.

Fakt, že celá akce je výmyslem energetického nápoje, oceníte ve chvíli, kdy celý den makáte ve studiu, posloucháte přednášky lektorů, večer máte vystoupení, do toho do ranních hodin podporujete své kolegy na stagi a vzápětí máte zase celý den fungovat. Komplex studií a přednáškových sálů je tedy před polednem spíše městem důchů a začíná se pracovat až po nastartování základních životních funkcí. Zpěvačka Katarzia se tak v sobotu v časných hodinách (míněno v deset) marně dobývala do budovy, jelikož vzápětí zjistila, že půlka Academy je ještě na mejdanu a druhá půlka ho vyspává.

Na pražský bass camp se přijel podívat i jeden ze zakladatelů celosvětové RBMA Wulf Gaebele, který se účastnil i historicky první světové akademie. Při dotazu, jaké to tehdy bylo, se jen usmál se slovy: "No, to byla devadesátá léta. A říká se, ze pokud si pamatuješ devadesátky, tak jsi je neprožil (smích). Ale tehdy jsem se akademie účastnil jako DJ, přijel jsem stopem, spal jsem u kamaráda na gauči. Poté jsem ji začal oragnizovat a změnila mi život. Kromě toho, že jsem mezi účastníky poznal svou ženu, tu každý rok potkávám ty nejtalentovanější mladé muzikanty z celého světa."

Worskhopy

Důležitou součástí víkendové akademie je série workshopů. První den se jich ujal rakouský producent Dorian Concept z Ninja Tune a americký basista, skladatel a zpěvák Thundercat, který je známý především díky spolupráci s Erykou Badu, Flying Lotus či Suicidal Tendencies. Nejprve hovořil o svých hudebních začátcích,"Na basu hraji od čtyř let. Hrával jsem se Snoop Doggem, který si všímal, jak hraju, ale nejvíc mě naučila Erykah. Ukázala mi, co to znamená být umělcem a jak nestálé prostředí to je. Jeden den vás zbožňují, druhý den o vás neví." i o tom, jaké je to hrát s trash metalovou kapelou: "Do Suicidal Tendencies jsem se dostal díky bráchovi. Sháněli tehdy basáka a on mě doporučil. Měl jsem sice dobrou techniku, ale musel jsem se naučit běhat po pódiu, dělat stage diving a tak, což je fyzicky dost náročné (smích)." Následně pustil ukázku ze své loňské spolupráce s Kendrickem Lamarem a na dotaz, jak zvládá přecházet mezi tak rozličnými styly jako je trash metal a a jazz, se smíchem odpověděl, že o tom hodně vypovídá právě song od Suicidal Tendencies snázvem "War Inside My Head".

Večer zahráli v prostoru holešovických Jatek 78 Thundercat, Dorian Concept, Never Sol či Katarzia a po bujarém večírku následoval workshop dalších pozvaných hostů, DJské dvojky Tiger & Woods, jejichž tvorba je označována za "intelligent dance music". Zaměřili se převážně na probémy s používáním samplů a autorskými právy. Oba DJové začínali s bootlegy a právě to bylo důvodem, proč dodnes používají umělecká jména, jelikož se nechtěli "propálit". Podotkli, že pokud producenti používají samply bez souhlasu jejich majitele, většinou se na to nepříjde, pokud prodávají málo alb, ale hrozí, že pokud se stanou slavnými a začnou prodávat tisíce desek, může se na to přijít i deset let nazpátky, což se ostatně stalo třeba Mobymu.

Z domácích hostů přijali pozvání na workshopy Never Sol, loňská účastnice světové akademie v Tokiu a Zdeněk Pelc, majitel loděnické továrny GZ Media, který účastníky na oplátku pozval na prohlídku do lisovny vinylů. Never Sol účastníky povzbudila, aby rozhodně podali přihlášku na velkou akademii, která se letos koná v Paříži a podotkla, že díky propletenosti žánrů v Tokiu začala poslouchat třeba techno. Zděněk Pelc popisoval aktuální rozvoj vinylového businessu, ačkoliv byly doby, kdy to v Loděnici málem zabalili. V současnosti se většina produkce vyváží na západ a dokonce uvažují o rozšíření do Číny, k tomu si založili vlastní polygrafické studio a tisk krabic na desky rozšířili i na ostatní produkty, například vyrábí obaly pro Black Label whisky či ozdobné krabice pro Ikeu. Majitel továrny vyprávěl, že se zákazníkům snaží maximálně vyhovět a plní tak občas i nestandardní požadavky:"Poslední přání jednoho amerického rockera bylo zalisovat svůj popel do desek. A když jsme tak přisypávali ten popel do směsi na vinyly, říkal jsem si, jestli zákazníkům nevycházíme vstříc přece jen až příliš...". Zároveň zodpověděl, že je těžké nastavit etickou hranici při přijímání zakázek, jelikož vydávají tituly v tolika jazycích, že není v lidských silách kontrolovat, zda "například norové nezpívají o tom, že máme muslimům upéct řízky."