Po delší odmlce se s novým albem vrací rocková partička Kurtizán. Delší odmlka se dá celkem pochopit, jedna z hlavních duší, kytarista Tomáš Vartecký se věnoval kariéře své přítelkyně Anny K., ostatní se angažovali v jiných projektech, ale přesto deska přišla docela neočekávaně. Detaily najdete v našem rozhovoru tady, hlavní je výsledek a ten je...

Od první skladby se na nás valí slušná porce rocku, místy lehce lízající teritoria industriálu či EBM. Čili hutné kytary, řvavý vokál Simona, příslušně šlapající rytmika, občas samply či klávesy - výborným představitelem je "Omylem" či "Pračka". I když se Simon snaží vokál zpestřit a dočkáme se i civilně zpívaných pasáží, přesto bylo šikovné pozvat si hosty (i když je těžké je odhalit) - jak Daniel Landa, tak Robert Kodym osvěží. Kytary také nehřmí v jednom kuse, když si odmyslíte nabroušené riffy v refrénech, mohly by skladby z desky hrát i naše rádia. Přes snahu o pestrost (výborná trubka Jeffa Biografy v poslední skladbě, cover skladby Abraxasu) nejde kompozičně o neslyšené a překvapivé, místy až příliš se do hlavy derou Killing Joke (že by důsledek pobytu Jaze Colemana a připomenutí jeho starých pecek?) - viz "Isthwan" nebo "Pes". Na druhou stranu celkový čas a počet písniček ukazuje na to, že kapela nepodlehla častému falešnému pocitu, že jejich géniu sluší aspoň pětiminutové skladby, takže se těžko nějaká píseň znelíbí. "Alzheimer č.505" je fakt slušná vypalovačka (ostatně, jak znějí Kurtizány naživo, si přečtěte tady), což nevylučuje poklidné vybrnkávání slok, a i ty výše zmíněné jsou pořád dobré skladby.

Kapele nutno přičíst k dobru, jak se postarala o počítačovou stopu. Kromě obligátních částí (fotky, texty, "klip") je tam komixový příběh (ale kde je ta tajemnost?), ilustrace z bookletu, i další navíc, a hlavně povedený nápad s hrou, ve které máte nazvučit kapelu na pódiu. Ilustrace (autorem je Maťo Mišík z Tata Bojs) jsou povedené (i když pamětníci hry Heimdall na Amize mohou najít leckteré styčné body), stejně jako celková grafika alba a PC-stopy.