A dnééés se podíváme zpátky do minulosti na tóóó, jak se kdysi hrál rock 'n' roll... I takto hloupě by mohla začínat reportáž z koncertu Eagles Of Death Metal, kteří k nám zavítali při příležitosti svého evropského turné, na něž v říjnu navážou s novou deskou "Zipper Down".

Pár minut před devátou otevřeli večer southamptonští Dolomite Minor. Lucerna Music Bar byl tehdy ještě poloprázdný, v průběhu jejich krátkého setu se ale dovnitř začaly hrnout davy lidí, až to nakonec vypadalo, že snad bude i vyprodáno. Zatím jen pět let fungující předkapelu tvoří dvojice Joe Grimshaw (kytara, zpěv) a Max Palmier (bicí) a po The White Stripes, The Inspector Cluzo, Drenge, Royal Blood či Slaves jsou dalším z dvoučlenných projektů, které sice nemají bohaté nástrojové obsazení, ale o to větší randál vytváří. Z počátku šlapající noise rock se však velmi rychle stal jen variací na jedno téma a mnoho tomu nepomáhal ani neškolený a odtažitý zpěv. Bubeník však za svůj výkon zaslouží rozhodný palec nahoru.

Jádro Eagles Of Death Metal tvoří dva kreativci - zpěvák a kytarista Jesse Hughes a v našich končinách snad už konečně dostatečně známý Josh Homme, který zde na rozdíl od už zaniklých Kyuss nebo svých aktuálně veleúspěšných Queens Of The Stone Age bubnuje. Stejně jako před necelým měsícem na německém Rock im Park, z něhož jsme vám přinesli reportáž, se ale také koncert v Praze musel bez druhého z pánů obejít.

To však ani náhodou nezabránilo ohromně vřelému přijetí, jakému se EODM od českého publika dostalo. A platilo to i obráceně. Jen co na melodii "Gonna Make You Sweat (Everybody Dance Now)" od C+C Music Factory roztančený Jesse Hughes vylezl ze zákulisí, šel se nejdříve dlouze pozdravit s fanoušky chlapáckým high five a vysmátý jak úterní sluníčko nad Vltavou líbal ruce přítomným slečnám. Pak už ale se svými kumpány (Dave Catching - kytara, Brian O’Connor - basa, Jeff Friedl - bicí a příležitostný kytarista Matt McJunkins) rozproudil dav otvírákem "Bad Dream Mama".

Potetovaný Jesse Hughes možná ve svých obstarožních riflích na kšandách a tváří schovanou pod mohutným knírem vypadá jako vagus, který právě na poli vylezl z kombajnu, na pódiu je z něj ale úžasný muzikant a vynikající bavič. Stejně jako v Německu, tak i v Praze bylo znát, jak moc ho teď koncertování baví, jak je rád, že jeho písničky rašící kdesi v kalifornské Palm Desert rezonují i za oceánem a jak ho těší reakce výskajících a skandujících fanoušků, které u nás má. Kolikrát se mezi songy jen tak procházel ze strany na stranu a nevěřícně si mumlal "Fuuuuck!".

Až na krátkou bitku a rozbitý nos po zásahu nádobou z tvrdého plastu byli diváci nad všechna očekávání opravdu úžasní a od začátku do konce kapelu podporovali v jejím snažení. Ta jim na oplátku dávala takové hity jako "Don't Speak (I Came To Make A Bang!)" ze hry "Need For Speed: Carbon", "Cherry Cola" z reklamy na propadák Microsoft Zune nebo "Wannabe In L.A." z úspěšné rallye hry "Dirt 2". O nějakých vrcholech nebo gradaci to příliš nebylo, EODM prostě před sebou hrnuli jednu písničku za druhou a stěží se u toho dalo zbavit pocitu, že nejstylovější odchod z jejich koncertu by byl na Harleyi.

Jeden moment však za vypíchnutí stojí. Hudebníci ten večer hráli ne jednu, ale dvě skladby z připravovaného alba. A zejména roztančený první singl "Complexity" je oproti jejich dosavadní tvorbě o tolik napřed, až to pomalu začíná vypadat, že formace natočila svůj majstrštyk. Chytřejší budeme za pár měsíců.

Současná forma Eagles Of Death Metal je jedním slovem ohromující. Nebýt trochu rozplizlého závěru, v němž to Hughesovi bez kapely za zády tolik neslušelo, a přehnanému jamování během "Speaking In Tongues", nebylo by pražskému koncertu co vytknout. Tohle je kapela, díky níž může být rocková hudba relevantním žánrem i v roce 2015.