Spojení dvou významných osobností metalového světa budí pozornost oprávněně. Rammstein mlčí (a zřejmě ještě chvíli budou) a Till Lindemann stejně jako Richard Kruspe (kytarista Rammstein) nezahálí a vrhá se do další hudební aktivity. Na rozdíl od Kruspeho, který se svými Emigrate představil plejádu hvězdných hostů na žánrově pestře pojaté nahrávce, je projekt Lindemann dílem dvou osobností milujících industriální zvuk, provokaci a zvrácený humor. A debut "Skills In Pills" je toho všeho plný až po okraj.

Pomineme-li, že texty jsou psané anglicky, tak se Lindemann od Rammstein příliš neliší. Na novince jdou však autoři ve zvrácenosti ještě o kus dál, jak v textech, tak mnohdy i v bizarních hudebních kompozicích. Od prvního poslechu (i prvního pohledu na přebal i promo fotky) nebude "Skills In Pills" pro každého. Názory se budou lišit a posluchači se jen těžko shodnou. Jedni odsoudí prvoplánovou snahu šokovat a až primitivně přímočarou hudební složku, která může působit jako taková zajímavější variace našich Kabátů, druzí ocení hitovost písní i odvahu vypustit takto zvrácené dílo, jež se nebojí rýpat nožem v bolavých místech společnosti, o nichž se moc nemluví. Satanismus, politické hromování či sex v textech už nikoho nevytrhne, ale sex s obézními ženami ("Fat"), potrat ("Praise Abort"), drogy ("Yukon"), óda na močení ("Golden Shower"), to jsou přece jen pichlavá témata.

Záleží na posluchači, jak moc má rád zvrácený humor a kde je jeho hranice vkusu. Názornou ukázkou může být text k singlu a jedné z nejhitovějších skladeb "Praise Abort": "Nesnáším svůj život a nesnáším tebe. Nesnáším svou ženu a jejího přítele taky. Nesnáším nenávist, a to nenávidím. Nesnáším svůj život, velmi těžce. Nesnáším své děti. Nikdy jsem si nemyslel, že budu chválit potrat. Chvála potratu".

Co debutu upřít nelze, je skladatelská zručnost Petera Tägtgrena, který Tillu Lindemannovi připravil opravdu kvalitní hudební podklad pro jeho texty. Refrény jsou úderné, mnohdy chytlavější, než na jaké jsme zvyklí z posledních alb Rammstein ("Yukon", "Cowboy", "Fish On"). Hlavně Tägtgrenovy epické klávesy dávají písním další rozměr a dotváří dojem velkolepého díla. Zda-li jím opravdu je, není jednoznačně identifikovatelné, spíš ho ale nelze chápat nikterak vážně a musí být přijímáno s humorem a nadhledem. Pokud "Skills In Pills" berete jako zábavnou rockovou desku, pak si ji možná i pro svou provokativnost rozhodně zamilujete.