Představte si svět, kde všechno má svůj smysl.

Svět, v němž se můžete spolehnout na promotérskou agenturu, protože vám neustále vozí jak vaše oblíbence, tak nové kapely k objevování a v obou případech je vždycky o co stát.

Svět, v němž umělci zakládají boční projekty jenom proto, aby v nich naplno rozvinuli svůj potenciál a překonali svou dosavadní tvorbu.

Svět, v němž za nová alba nemusíte zaplatit ani korunu a stejně je získáte legálně.

Svět, ve kterém přijdete do klubu a do nosu vás nepraští smrad z cigaret.

Představte si, že v takovém klubu jste. Kolem vás stojí sotva třicet lidí, takže se nikomu nemusíte dívat přes rameno ani se nikam cpát. Muzikanti od vás stojí sotva pár metrů a vy se jim tak můžete nerušeně dívat přímo pod ruce.

Jsou jen tři. Jeden hraje na elektrickou kytaru, druhá na klávesy, třetí má kolem krku španělku a zpívá. Dohromady jim to spolu neuvěřitelně ladí a jejich jemná, zasněná hudba na pomezí indie folku a opravdu jen decentně naznačeného rocku nikam nespěchá. Je to muzika, která není přeplácaná a nesnaží se jít naproti hitparádovým trendům. Naopak - její povaha je nenásilná, svébytná a hlavně vkusná.

Představte si koncert takové hudby. A představte si zpěváka, jak se s vámi pokouší navázat kontakt českým "moc děkuje" nebo vtipkováním, že čekal, že bude hrát v centru Prahy, ale "tohle je taky, ehm... zajímavé", a vás to nezajímá. Ne snad proto, že by to od něj nebylo milé nebo vás tím nějak obtěžoval. Jen je vám jasné, že všechna ta hřejivá atmosféra a přenesení se do dřevěného srubu s krbem a hrnkem horkého čaje v dlaních, kterou se svými kolegy vytváří, se během pauz mezi písničkami zbytečně vytrácí.

A tak si jen přejete, aby hrál dál a dál. "In Nothing," "Cedarsmoke", "Turn The Dirt Over" nebo svůj dosavadní vrchol "Old Friend"... To je jedno, hlavně ať nepřestává. Ať po přídavcích "Black Leaf Falls" a "Whitewoods" ještě není konec. Ať to kouzlo nezmizí.

Představte si koncert, na kterém se jen tak pohupujete a necháváte se unášet líbeznými tóny sem a tam. Koncert, který v sobě cestou domů musíte nechat doznít. Koncert, na němž vám prostě nevadí vůbec nic.

Představte si svět, ve kterém je všechno tohle možné. Svět, ve kterém je všechno jak má být. Máte?

Tak přesně takhle to vypadalo v pondělí na Sea Wolf.