"Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě?" Taková otázka se většinou vznáší nad počínáním druhých, u něhož člověku hlava nebere, proč si někdo zvolil tak nesmyslně trnitou cestu. Většinou ji zamáznete nechápajícím zakroucením hlavou, výkonům Henryho Kohena aka Mylets však nelze přihlížet jinak než se spadlou čelistí a vyvalenýma očima. Od útlého mládí hraje na kdeco a ve své hudební kariéře zatím rezignuje na pobyt v kapele, kterou supluje vlastními silami. Proměnil se v loopovací stanici, která jednoduché, industriálně zabarvené podklady prokládá kytarovými kompozicemi a doplňuje o hrdelními emo vokály. Tímto definoval svůj styl, který balancuje někde na pomezí experimentálního rocku a syrového písničkářství.

Těžko říct, jaké možnosti by talentovanému muzikantovi nachystala tuzemská hudební scéna, v USA, zemi snů, ale zaujal label Sargent House natolik, že mu neváhal vydat debutové album "Arizona". Nezávislá nahrávka s low cost zvukem se dobře poslouchá a u českého publika se osvědčila. Henry se během svého krátkého setu dost nadřel, nejen při neustálém obsluhování pedalboardů a složitějších vyhrávkách, ale vyždímat ze sebe ten správný chraplavý řev zřejmě pro pro dvacetiletého chlapce taky nebyla úplná brnkačka. Díky notné dávce entuziasmu hraničícím s regulérním magorismem ale všechno zvládl tak, aby mu to člověk sežral i s navijákem. Projekt Mylets je ideální na získání zkušeností, Henryho talentu by ale bylo škoda nevyužít v plnohodnotném bandu.

Ačkoli irskou formaci And So I Watch You From Afar tvoří čtyři členové, na pódiu díky své nechutné sehranosti působili jako jediná entita a není divu, že si zjednali po celém světě takový úspěch. Post-rock v jejich podání není spojen s účelovými složitostmi ani nelogickými zvraty, snažícími se přesvědčit ostatní o vlastní genialitě. Každá jediná variace má svůj smysl i přesné místo. A když ASIWFA cítí, že narazili na zlatou žílu, neváhají se návykově chytlavým motivům věnovat tak dlouho, než fanoušky slastně vyčerpají.

Stále čerstvé album "Heirs" z letošního roku opět na žebřících hodnocení dosahuje laťky excellent a kapele jistě rozšíří řady o další fanoušky. Přímočará dynamika a větší zpěvnost má naživo doopravdy povznášející účinky. Přeci jen, když čtyři chlapi jako hory ve vítězném módu sborově spustí "óóóóó", s člověkem to pohne, a tak publikum NoDu od začátku až do konce pogovalo jako smyslů zbavené a před očima se mu dělaly mžitky i se zavřenýma očima, jak řezavé osvětlení ponoukalo k oproštění se od reality. Schválně, co by asi hymnická "Wasps" udělala s tribunami ČEZ Arény během hokejového šampionátu?

Jemnější chvilky správně zafungovaly jako okamžiky ticha před bouří a díky kvalitnímu zvuku z nich nevyzněl do ztracena ani jediný detail. ASIWFA však většinu času nakládali své nejhlučnější a nejrazantnější fláky, takže v rámci ochrany vlastního zdraví mohli být fanoušci vlastně rádi, že mají v NoDu pevně stanovenou večerku, jinak by riskovali neschopnost minimálně na několik dalších dní. Tenhle koncert stál opravdu hodně sil v tom nejlepším slova smyslu. A tak to má být.