Možná se tomu nechce věřit, ale alba "Magnetické pole" ostravské skupiny Kryštof se doposud prodalo přes třicet tisíc kusů. To je úspěch na české poměry takřka nevídaný (když si odmyslíme třeba Mig 21). Není to ale pouze charismatický herec Richard Krajčo, kdo tolik na posluchače zapůsobil, je to i příjemná, nápaditá a chytlavá muzika, kterou kapela hraje. Je jakýmsi maloměšťáckým zvykem v Česku, že úspěch se ne vždy setká s pochopením. A tak když vyšla debutová deska, jíž i lidé z Monitoru předvídali maximálně tři tisíce prodaných nosičů, v médiích se objevily poměrně kladné reakce. Jakmile se ovšem začaly dostavovat první výraznější zářezy na pažbě kapely, mnoho pochlebovačů a rádoby alternativních odborníků počalo Kryštof házet mezi komerční odpad, nazývali je spotřebním zbožím apod., aniž by si kdokoli ráčil uvědomit, že skupina fungovala tou dobou již řadu let. Inu, sláva je vrtkavá, říká se. Ač se mohou lišit názory na album, nelze kapele upřít výtečný koncertní projev. A to by měli uznat i ti nejzavilejší odpůrci ostravského popíku. Nejnověji jsem se o tom přesvědčil při předávání platinové desky v klubu Futurum.

Již kolem osmé večerní (v pondělí 24. června) byl smíchovský rockový klub obléhán fanoušky. Vlastně, do jaké míry to všechno byli fanoušci, je otázka zapeklitá, protože tento večer byl určen pouze pro zvané, takže když někdo nedostal nebo nevyhrál pozvánku, neměl možnost dostat se na koncert. Avšak soudě dle reakcí publika míním, že drtivá většina přítomných "Magnetické pole" slyšela alespoň jednou. Vlastní show se rozjela tradičně v devět hodin, a to za zvuků zremixované "Poezie". Kdo již někdy zažil koncert Kryštof, jistě si dovede představit, oč kráčí. Kapela na pódium nastoupila postupně, Krajčo pochopitelně jako poslední. "Dobrý večer! " byla jeho první slova.

Na úvod mělo pražské publikum možnost vyslechnout si dvě skladby z připravované podzimní desky, "Obchodníka s deštěm" a "Brouky". Po těchto "novinkách" (všiml jsem, že ti, kteří je neznali, byli v menšině) se naplno rozezvučelo magnetické pole, přitahující magickou silou pozornost veškerého osazenstva k jedné osobě na pódiu... Nemohly chybět pecky "Cosmoshop", "Líbej mě", "Zvířata" nebo "Ženy". Ačkoli Kryštof používají na všech koncertech takřka totožné postupy a fráze, publikum jim to takříkajíc "žere z ruky" a není se čemu divit, protože ze skupiny kolem moderátora Medůzy čiší pokaždé ohromné množství energie a především zápalu. Jejich koncertní projev je autentický, radostný, plný elánu. Navíc Krajčovi nedělá sebemenší problém přenést tolik důležitou vitalitu a rozjásanost i mezi fanoušky.

Během večera byla předána pochopitelně i ona "platina", tento moment však ani zdaleka nebyl vrcholem večera. Za ten já považuji třetí přídavek (pokaždé jedna píseň) v podobě "Cosmoshopu", tedy skladby, která již v průběhu večera zazněla. Přítomní při ní doslova šíleli, skákali, zpívali, řádili (včetně Petra Muka a Markéty Hrubešové). Poté se Kryštof definitivně rozloučili.

Co dodat? Líbil se mi zvuk, atmosféra, nadšení, hudba. Má výtka směřuje ke kapele, která vystoupila na pouhou jednu hodinu. Před koncertem jsem si říkal, že při takto výjimečné události by skupina mohla připravit něco "epesního", ale nestalo se. Žádné překvapení, ani natažení. Jen další skvěle odehraný koncert z turné. To mě trochu zamrzelo. Ale což, hlavně že se všichni bavili. A kdo se nebavil, pil na baru pivo, které šlo celý večer na účet podniku.

Kryštof, Futurum, Praha, 24.6.2002