Vždycky působí podezřele, když má kapela na svém kontě víc vydaných oficiálních kompilací než řadových desek. U Roxette tomu tak je, proto mohou lidé trpící předsudky k novému výběru přistupovat s despektem. Švédové však mají minimálně jeden důvod, díky kterému se dá tento fakt zčásti omluvit.

Zpěvačka Marie Fredriksson si totiž od roku 2002 kvůli nádoru na mozku musela vybrat téměř desetiletou pauzu, během které se mnohokrát ve své mysli loučila s vidinou nazpívaných nových hitů a vyprodaných koncertních sálů. To, že na letošek je naplánováno desáté studiové album a čtvrté světové koncertní turné se zastaví i v Praze a Ostravě, lze proto vnímat jako malý zázrak.

Horší je to s tím, že hitovost a kvalita tvorby na posledních dvou studiovkách slyšitelně povadla. "Room Service" i "Charm School" nabídly snad jen jednu položku, která se dá srovnávat s pokladem devadesátých let - "Milk And Toast And Honey".

Tento výběr je však dramaturgicky velmi dobře poskládán. V celkovém počtu třiceti písní se nachází hned osmadvacet singlů. Je tak téměř prost jakékoli vaty a u málokterého best of si můžete říct, že na něm nechybí nic podstatného. Tady je to realita. Žádná kopa předělávek ani různých alternativních verzí na posluchače nečeká, do tracklistu se dostalo pouze šest písní mladších roku 2000. K hledání kompromisů nebo vymýšlení fíglů na ty, kteří už nějaký výběr doma mají, tedy nedošlo.

Roxette svojí tvorbou navázali na odkaz Abby a vzhledem k výše zmiňovaným okolnostem jim nelze mít až tolik za zlé, že dnes žijí hlavně ze své minulosti. Své hity na koncertech často už v původních tóninách nevyzpívají, nemá to takový švih a náboj, ale jak říká jeden reklamní slogan: "Hudba jsou vzpomínky." V tomto případě vzpomínky na léta devadesátá a jednu z nejpodstatnějších mainstreamových kapel tohoto období.

A nikde není psáno, že dvojice nemůže ještě překvapit. Třeba se tak stane už v říjnu s novou studiovkou.