Kelly Clarkson na "Piece By Piece" vyzrála. Něco ale ztratila

04.03.2015 16:00 - Josef Martínek | foto: facebook interpreta

První singl "Heartbeat Song" byl sice roztančenou hitovkou, jinak se ale Kelly Clarkson na novém albu "Piece By Piece" rozhodla ubrat na tempu. Co se pěveckého projevu týče, první vítězka American Idol výrazně vyzrála, pro ni typickou dynamiku však až na výjimky postrádá. Přesto má stále co nabídnout.
7/10

Kelly Clarkson - Piece By Piece

Skladby: Heartbeat Song, Invincible, Someone, Take You High, Piece By Piece, Run Run Run (feat. John Legend), I Had A Dream, Let Your Tears Fall, Tightrope, War Paint, Dance With Me, Nostalgic, Good Goes The Bye
Vydáno: 27.02.2015
Celkový čas: 50:31
Vydavatel: Sony Music
Čas nejde zastavit a i Kelly Clarkson padla na krk třicítka. Rekapitulovala, natočila desku plnou vánočních klasik, porodila první dítě a nyní je po více než třech letech zpět s novým materiálem. A ten její novou životní roli podtrhuje.

Pryč jsou časy energických srdcerváčů z "Breakaway" s hity jako "Since U Been Gone" nebo "Behind These Hazel Eyes", temnotou nasáklé doby "My December" v čele s výtečným naléhavým pilotem "Never Again" a téměř vymizelo i koketování s country, patrné i na poslední "Stronger" z roku 2011. Clarkson tentokrát sází především na balady, posmutnělé či motivační texty a svůj výborný vokál ukazuje v jiných odstínech. A když se rozhodne zrychlit tempo, spíš než k pop-rocku míří na taneční paket, jako v rozjuchaném singlu "Heartbeat Song".

"Piece By Piece" má velmi silný rozjezd - po zmíněné první vlaštovce totiž následuje singlová dvojka "Invincible", výborně vystavěná balada od Sii, v níž Kelly naplno demonstruje, jak pěvecky vyzrála: zmizel určitý afekt a nahradil ho cit pro melodii i životní zkušenosti. Podobně dospěle a vokálně flexibilně zní i v synthpopové "Someone", která v některých momentech připomíná něco z "1989" Taylor Swift. Není to ale trochu škoda? Nebyla Kelly Clarkson vlastně nejlepší jako ta nezkrotná divoška, co šla ve svých energických hitech s emocemi až na dřeň?

Jasně že ano: vždyť právě nespoutanost a rockový drajv, jaký dokázala promítnout do popových písní, tvořily jakousi ochrannou známku Kelly Clarkson. Na druhou stranu ale můžeme zpěvačce těžko předhazovat, že nestojí na místě a přirozeně se vyvíjí - jinak by totiž mohla dopadnout jako věčně se hledající teenagerka Avril Lavigne.

To ale nic nemění na skutečnosti, že v momentě, kdy v poměrně krátkém sledu za sebou zazní utahaný cajdák "Run Run Run", který je i v podání Clarkson a Johna Legenda stejně ukňouraný jako v originále od Tokio Hotel, a neméně sterilní "Let Your Tears Fall" a "Tightrope", posluchačova pozornost trochu odumírá.

Ještě že v poslední čtvrtině následuje jeden výborný song za druhým - "War Paint", zabývající se odstraňováním bariér mezi dvěma lidmi, už přináší svižnější a hitový zvuk, aby ji následovala opravdová perla alba: v "Dance With Me" totiž Kelly odhodila všechny starosti a mírně těžkopádná sdělení (jako v mravokárné "I Had A Dream") a rozhodla se prostě tančit. A s tou emocí a špinavostí, co má v hlase, si s ní zatrsáte rádi, obzvlášť když pecka jak z osmdesátých let graduje euforickým sborovým zpěvem.

Podobné nadšení vzbudí i "Nostalgic" - přímočará, úderná a i přes textovou nostalgii patrnou už z názvu svěží. "Už nikdy nebudeme jako dřív. Obraz se mění, ale ne rám," zpívá Kelly Clarkson a trefně tím vystihuje svou albovou novinku. Její hudební obraz se za třináct let od triumfu v talentové soutěži řádně proměnil, své kvality ale neztratil.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY