Přičteme-li k nemalému vstupnému na koncert Rogera Waterse i náklady na dopravu (neboť do Paegas Arény se sjeli posluchači ze všech koutů Česka i z okolních zemí), jídlo a nákup nějakého suvenýru či hudebního nosiče, vyjde nám několikatisícová částka. Už z tohoto faktu je jasné, že na tohle vystoupení někdejšího člena Pink Floyd v rámci turné "In The Flesh" přišli jen vážní zájemci anebo šťastní výherci vstupenek z rádiových soutěží. Mezi těmi šťastlivci jsem byl i já - shodou náhod jsem se přeci jen dostal na vytoužený koncert, na nějž mi pár dnů před koncertem (asi) Watersův management zrušil již slíbenou akreditaci. Tak či tak, kdo v zaplněné Paegas Aréně 10. června 2002 byl, nemohl litovat. Byl to večer pro fajnšmekry.

Show byla perfektní. Někdy až příliš. Skvělá světla a velkoplošná projekce, vynikající zvuk využívající prostorové ruchové efekty, minimum prostoru pro improvizaci, všechno jako na drátkách. Když jsem po dlouhé minuty poslouchal naprosto dokonalou poctu Sydu Barretovi "Shine On You Crazy Diamond", mrazivě perfektní a vážnou, došlo mi, proč musel proti art rocku přijít nespoutaný punk a bezstarostné disco. Principál Waters, elegantně štíhlý a prošedivělý, měl k ruce bezchybnou desetičlennou kapelu a snad jen v jedné chvíli, příznačně ve "Wish You Were Here", jsem zalitoval, že vedle Waterse nestojí David Gilmour - ale toho okamžiku už se asi nikdy nedočkáme.

Před koncertem jsem byl přesvědčen, že 90 % diváků sem přišlo hlavně proto, aby slyšeli floydovské skladby v podání Waterse. Reakce publika mi pak daly zapravdu. Mnoho lidí si přišlo doplnit chybějící střípek k mozaice zážitků ze strahovského koncertu Pink Floyd v půli devadesátých let a jistě mnozí slyšeli i Watersovy sólové skladby, jež ovšem rovněž byly přijaty velmi vstřícně a v toku představení měly své pevné místo. Jen jedna skladba mi přišla na nepatřičném místě a to závěrečná "Flickering Flame", protože skutečným vyvrcholením byla předchozí fantastická "Comfortably Numb" se závěrečným soubojem obou sólových kytaristů. Zatímco ke klasickým floydovským kompozicím se nejlépe váže neustále se vracející motiv hvězdné oblohy a měsíce na plátně za zády kapely, symbolem úvah z Watersovy samostatné tvorby je zase opakující se motiv televizní obrazovky. Na koncertě se dařilo všem zúčastněným vyvolat stav velkolepé zasněnosti. Nechybělo mnoho, možná jen rozpřáhnout ruce a v jedné velké chvíli tu hudbu a obrazy nasát do těla snad všemi smysly.

O podobných zážitcích se píše těžko, protože scházejí slova. Ve zpravodajstvích a análech zůstane zaznamenaný seznam skladeb téměř tříhodinového koncertu rozděleného na dva poločasy. Zasvěcenci budou diskutovat s podobně postiženými fanoušky o Watersově interpretaci a srovnávat s koncertem Pink Floyd, až se jim stejně nakonec pod nánosy času oba večery stanou velkými legendami, o nichž budou jednou vykládat svým vnoučatům se zažloutlou vstupenkou v ruce. Zůstane jen vzácný zážitek. Vzpomínka schovaná někde na odvrácené straně měsíce.

Roger Waters, Praha, Paegas Aréna, 10.6.2002