"F.E.A.R." Papa Roach jede v zajetých kolejích

12.02.2015 08:00 - Ondřej Hricko | foto: facebook interpreta

Americká nu-metalová stálice Papa Roach funguje již od roku 1993. Za tu dobu si vydobyla slušnou reputaci, jejíž strop byl dosažen na přelomu milénia. Od té doby hollywoodští matadoři pomalu strádají. Osmou desku "F.E.A.R." ale uvedl nečekaně povedený singl. Dopadlo stejně dobře i celé album?
5/10

Papa Roach - F.E.A.R.

Skladby: Face Everything And Rise, Skeletons, Broken As Me, Falling Apart, Love Me Till It Hurts, Never Have To Say Goodbye, Gravity, War Over Me, Devil, Warriors
Vydáno: 26.1.2015
Celkový čas: 35:52
Vydavatel: Warner Music
Novinka amerických Papa Roach přichází tři roky po předchozí nepříliš vydařené "The Connection" a do diskografie těchto nu-metalistů se zapisuje pořadovým číslem osm. Vykřesat něco poutavého a překvapivého z dnes již prakticky vyčerpaného subžánru není zrovna nejsnazší úkol. Papa Roach však do toho jdou opět po hlavě a svůj (kdysi) moderní metal opět prezentují ve své nejryzejší podobě.

Přiznejme si, že pokud by celá deska zněla jako singl a zároveň otvírák "Face Everything And Rise", nebylo by pochyb, že sklidí i přes minimální snahu o progres ovace za úderné melodie, stále řízné kytarové riffy a energii, která se nevytrácí ani po mnoha letech tvoření. Jenže celá novinka tak nezní, ba co víc - úvodní singl zůstává tak trochu osamocen v záplavě velmi průměrných žánrových skladeb.

Vlny rozvíří snad jen "Gravity" s hostující zpěvačkou Mariou Brink z kapely In This Moment, která dodá jinak poměrně fádní písni osobitý feeling, kterým dráždí fanoušky její domovské formace. Druhým hostem na desce je potom rapper Lupe Fiasco, jenž se představil v poslední "Warriors". Nejde o nic originálního - kombinace rychlých kytar a rapu s moderně elektronickým zvukem tu snad byla už ve všech variantách. Přesto je závěrečný kus jedním z nejlepších momentů nahrávky a díky své pozici na chvostu stopáže zlepšuje posluchači jinak bídný celkový dojem.

Novinku "F.E.A.R." je však i přesto snadné shodit. Chybí jí výraznější momenty, je relativně krátká, když obsahuje pouhých deset stop, a nenabízí žádnou inovaci oproti předchozím počinům kapely. Papa Roach se až úzkostlivě drží svého řemesla a zřejmě se bojí jakkoliv odbočit, aby náhodou neinkasovali pohlavek od nejvěrnějších. Jenže i jejich řady časem prořídnou a nové posluchače touhle cestou muzikanti jen těžko získají. Výše uvedené jen zvyšuje podezření, že tahle parta z Hollywoodu prostě potřebovala vydat něco nového i za cenu slabšího materiálu, jelikož od vydání předchozího alba už uběhl nějaký ten pátek. Uznejte sami, že tohle nezní jako nejlepší lék na dlouhověkost.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY