Tyjátr, který předcházel vydání debutové desky Azealiy Banks, by vydal na samostatný článek. Vlastně by to bylo rovnou velké melodramatické vyprávění o několika jednáních. Hlavní hrdinkou by byla Banks v roli princezny válečnice, proti ní by stály nenasytné korporace a vůbec celý zbytek světa. Jen by občas nebylo jasné, kdo přesně je oním zlým záporákem a kdo stojí na straně dobra. A asi by se to mnohdy podobalo spíše frašce.

Jelikož je následující text psán především z důvodu kritického zhodnocení hudebního obsahu uvedené nahrávky, nebudeme se už stokrát přemílanou městskou legendou znovu sáhodlouze zaobírat. Řekněme jen, že kompletní album vyšlo o něco později, než nám bylo původně řečeno (více jak dva roky), a řekněme, že nám dobu čekání zpříjemňovala držkatá interpretka, jejíž výpady nejenom proti ostatním umělcům by dokázaly konkurovat i nejlepším chvilkám bratří Gallagherů. A fanoušci z nich občas až zalézali do kanálu a ke své oblíbené rapperce se odmítali hlásit.

Ale despekt zkusme na chvíli ponechat stranou. Třebaže byla některá její prohlášení skutečně dost přes míru, třiadvacetiletá interpretka původem z New Yorku jednoduše měla moře důvodů, proč být nas*aná a extrémně podrážděná. Když jsme ještě neznali konečnou podobu těžce rozeného materiálu, mohli jsme souznít s labelem a zlomyslně se pochechtávat, že Azealia asi zkrátka nestojí za nic a je jenom dalším lidským článkem do potupně pochodujícího procesí jednohitových zázraků. Teď už ale lze rozumět, odkud se brala její naštvanost. A stejně tak vlastně lze pochopit, proč se Universal do vydání obzvláště nehrnul.

"Broke With Expensive Taste" je kolekce šestnácti skladeb vydřených a vypilovaných, které si nezasloužily léta ležet v pomyslném skladu nahrávací společnosti. Tracklist se vytvaroval tedy nejspíš hlavně po uvolnění Banks z kontraktu, ale směr, kterým se muzikantka rozhodla na své prvotině kráčet, měl dostat zelenou. Na stranu druhou, jak je řečeno výše, není divu, že se právě tu label neodvažoval dát. "Broke With Expensive Taste" není obyčejná hiphopová deska s hrstkou dokonalých hitových návnad do rádia. Azealia se rozhodla experimentovat, popustit uzdy své umělecké tvořivosti a co nejdéle se vzdálit lehce poživatelnému zvuku. A pro takové ambice Universal, který v ní viděl možná tak novou směsici mezi Nicki Minaj a Beyoncé a rozhodně se na první dobu neodvážil takhle riskovat, nebyl tou nejlepší volbou. Kdo by však podobné nabídce ve dvaceti odolal?

Notoricky známá "212" je nakonec jedna z nejpřístupnějších věcí celého výběru. Najde se ale nejspíš až někde na konci vaší pozornosti; za tři roky od jejího prvního vydání a následného čekání ji všichni pravděpodobně máme protočenou až do omrzení. Ve zbylé patnáctce je krom toho spousta dalších momentů, které čekají na vaše objevení, třebaže cesta k nim může být chvílemi trnitá.

Deska je prosáknuta množstvím vlivů a Banks na ní směle křižuje napříč discem, UK garage nebo witch hopem. Hodit ale každou ze skladeb do některé ze žánrových škatulek by bylo matoucí. Kromě hlavního motivu je totiž každý song vyšperkován dalšími zvukovými přívěsky, které z něho dělají opravdu exkluzivní zboží pro hudební fajnšmekry. Stejně jako pro milovníky velkých klubových parket, i když označit album za pouze taneční by opět bylo krátkozraké. Neopatříte ho jednou značkou. Nepustíte se při jeho poslechu do čistokrevného tance, ani to nebude jenom řemeslně zvládnutý rap plný explicitních výrazů, který se na vás z reproduktorů bude linout. V běžném rádiu ho potom už vůbec neuslyšíte.

Muzikantka se jednoduše rozhodla překvapit nejenom všechny, kteří tvrdili, že na to nemá, ale následně také samotného posluchače. "Nude Beach A-Go-Go" je kupříkladu celá hozená do retro surf-popové vlny. Dovádivá spolupráce s Ariel Pink (jehož původní verzi najdete právě na jeho letošním počinu "pom pom") je zrovna i jeden z nejvydařenějších a nejméně očekávaných okamžiků. Po surf-popu se našlo místo například i pro latino rytmy ("Gimme A Chance"), nebo dokonce jazz ("Desperado"). Další překvapení: Nesourodost ve výsledku funguje jako sjednocený organismus. A celé její outsiderství z její autorky nakonec dělá vítězku.

A po světě se toulá hromada takových Azealií. Mladých cílevědomých hudebnic, které mají nadšení pro věc a dychtí se o své tvůrčí myšlenky podělit s ostatními. Když jim jako solidní pán v drahém kvádru podáte ruku a slíbíte velkou kariéru, kdo jsou ony, aby odmítly? Ze stejného důvodu se většina z nich nechá velkou mašinou na peníze také sešrotovat, potlačí vlastní ambice a zapomene, že kdysi chtěla být něčím víc než jen číslem ve statistice prodejů. Banks se nenechala, ani ve své nejčernější hodince nezapomněla své jméno. Byla dva roky za pitomce a lhářku, ale "Broke With Expensive Taste" je prvotina, na kterou se rozhodně vyplatilo čekat.