Je otázkou, zda se vůbec "Fiat Lux" (v latině "Budiž světlo") dá srovnávat s předchozí tvorbou Stromboli, časově tolik vzdálenou. Již při prvním poslechu vám bude jasné, že ač kapela stále podává dobrý výkon a hudební nápady neztratily šmrnc, novinka má vzhledem k dlouhé pauze přirozeně jinou atmosféru.

Přesto si Stromboli zachovali temnou image. Posluchač má chuť si sednout k oknu, dát nohy nahoru a pozorovat zimní krajinu. Je to tedy spíše takové rozjímání a něžný rockový dýchánek než hardrocková nálož, jakou můžeme slyšet u Pražského výběru. Ostatně s tím Michal Pavlíček Stromboli zakládal. Chtěl zkrátka najít vhodné hudební zázemí pro nápady klidnějších poloh. Na desce tvrdší věci střídají ty jemnější a stejně tak se střídají silnější songy s těmi méně chytlavými, a proto se "Fiat Lux" dá krásně vystihnout jednou frází z prvního tracku "Tetování":

"Křídla bílejch andělů střídaj zas ty černejch vran."

"Fiat Lux" je album plné neotřelých nápadů ve všech svých odstínech a může se stát inspirací pro nejednoho muzikanta. Nicméně titulní píseň se nezdá být nijak velkým tahounem, jak by člověk očekával, a její sestřičky ji s přehledem strčí do kapsy. Mezi takové patří "Katova pomocnice" nebo pomalejší "Já bloudím ráda", která se skutečně povedla, je napsaná s citem a její podání chytne za srdce.

Textů se velmi dobře ujali Vlastimil Třešňák a Petr Kolečko, a jak už bylo zmíněno, jednotlivé písně jsou jak hudebně, tak právě slovně temnějšího ražení, což napovídají některé z názvů jako "Katova pomocnice", Tesáky" nebo "Devastace srdeční krajiny". V té si zazpíval po boku Báry Basikové, jejíž skvělá práce s hlasem se na albu nezapře, i Michal Pavlíček.

Ač spolu mnohdy hudba a text navzájem korespondují, na některých místech by se mohlo lehce zdát, že spolu ruku v ruce nekráčí. Můžeme se domnívat, že to jsou právě ty písně, kde byl text spíš podkladem pro hudbu než naopak, což právě někdy vede k tomu, že sdělení pocitově moc nezapadá do hudby. Možná byl ale jakýsi kontrast záměrem autorů. Stromboli nikdy nedělali prvoplánovou hudbu a ani na tomto albu nenalezneme žádná klišé. Bílých andělů je tak nakonec přece jen víc než černých vran..