Zemřel
Petr Hapka. Skladatel, který ve dvojici s
Michalem Horáčkem zásadním způsobem ovlivnil československou hudební scénu. Bylo mu sedmdesát let.
Když se v osmdesátých letech minulého století poprvé potkal s Horáčkem a společně připravili nezapomenutelnou desku "Potměšilý host" pro
Hanu Hegerovou, došlo ke vzácnému spojení dvou odlišných osobností. Ke vzniku nerozdělitelné dvojice, která pak albem "V penziónu svět" nastartovala sérii nahrávek, na nichž jejich písně zpívali tak rozdílní zpěváci a zpěvačky jako
Richard Müller,
Michael Kocáb,
Jana Kirschner,
Lucie Bílá,
Daniel Landa,
Jaromír Nohavica,
Jarda Svoboda a mnoho dalších. Hapka s Horáčkem společně napsali několik z nejdůležitějších tuzemských písní posledních dekád. "Levandulová", "Štěstí je krásná věc", "Bude mi lehká zem", "Dívám se, dívám" a (opět) mnoho dalších se už dnes staly nesmrtelnými. Jejich spolupráce pak vyvrcholila lyrikálem "Kudykam".
Hapka vedle toho skládal krásné filmové melodie. Se svým zřetelným, melancholicko-romantickým rukopisem obarvil emocemi filmy jako "Perinbaba", "Páni kluci" nebo "Krakonoš a lyžníci". Filmů a seriálů, které díky Hapkovi dostaly nezaměnitelnou náladu, svého ducha, je ale více než stovka.
Těžko by v Česku nebo na Slovensku mohl existovat člověk, který by se s nějakou Hapkovou melodií či písní nesetkal. Jeho hudba formovala několik generací a má v našich zemích podobné postavení a důležitost jako třeba písničky Suchého a Šlitra.
Petr Hapka byl v tomto roce uveden do Síně slávy hudebních cen Anděl.
Michal Horáček o smrti Petra Hapky na Facebooku
"Petr Hapka zemřel.
Ze všech tvůrčích lidí, které jsem v životě potkal, byl on jedinečný: když sedal za klavír, očekával jsem zázrak. Mnohokrát k němu došlo. Popsat se ten pocit nedá.
Nebude chybět jenom mně a rodině. Vím, že bude chybět nespočtu dalších, do jejichž životů jeho svérázná, emocemi naplněná hudba vstoupila; není to jen soukromá ztráta, ale ztráta národní. Zázraků je málo a géniů zrovna tak.
Dobré je, že v té hudbě tu s námi bude dál, a nejen s námi. I těm, co se teprve narodí, bude pořád mít co říci o slovy nepostižitelných úzkostech i touhách.
Nechce se mi teď psát nic víc. Tak jenom: Ať je ti lehká zem, Petře."
Michal Pekárek o smrti Petra Hapky na Facebooku
"Když jsem jako čtrnáctiletý začal vnímat jeho hudbu, poskytovala mi neopakovatelnou emoci, kterou jsem si tehdy neuměl vysvětlit. Něha, křehkost, vtip, radost, hořkost, vztek, touha, vzpomínky, naděje… emoce, které všichni známe a často je v sobě nosíme tajně. Dnes už to myslím vím - on to svou hudbou říká za nás.
Myslím, že Petr měl obrovský dar psát hudbu, která umí obejmout. A tohle kouzlo nezmizí.
Děkuju za všechno, co jsem s Petrem mohl zažít."
