Nickelback se definitivně rozloučili s rockem. Na "No Fixed Address" však chybí i dobrý pop

18.11.2014 17:00 - Ondřej Hricko | foto: facebook interpreta

Kanadští Nickelback vydávají svou osmou řadovku a vzhledem k úspěchům, které sklízely jejich minulé počiny, lze předpokládat, že i přes název druhého singlu "Edge Of A Revolution" se žádná hudební revoluce konat nebude. Vždyť první singl "What Are You Waiting For?" byla čirá rádiovka. Jak to tedy dopadlo?
5/10

Nickelback - No Fixed Address

Skladby: Million Miles An Hour, Edge Of A Revolution, What Are You Waiting For?, She Keeps Me Up, Make Me Believe Again, Satellite, Get ‘Em Up, The Hammer's Comin' Down, Miss You, Got Me Runnin' Round, Sister Sin
Vydáno: 17.11.2014
Celkový čas: 43:02
Vydavatel: Universal
Na kanadské Nickelback může mít deset lidí deset rozdílných názorů. Jedni si postesknou, že jim chybí ti staří dobří rockeři z konce devadesátých let, jiní budou nadšeně tleskat každé nové proslazené baladě. Pravdou zůstává, že je to velká a komerčně velmi úspěšná kapela a její nové desky těžko přijdou s nějakou radikální změnou. Prodeje posledních řadovek se držely na solidních číslech a koncerty jsou stále zaplněné nadšenými fanoušky z celého světa. Před poslechem novinky je proto nutné si uvědomit, že Nickelback se za dobu svého působení dávno posunuli od rock'n'rollu spíše k mainstreamu.

"No Fixed Address" je téměř ryze popová deska. Kapela se již vůbec nesnaží tento fakt skrýt a předkládá skladby, které vycházejí vstříc požadavkům rádiových dramaturgů. Někdy jde o docela slušné a stravitelné hity ("She Keeps Me Up", "Got Me Runnin' Round" s hostujícím rapperem Flo Ridou), víc místa však ukořistily až překvapivě prázdné písně ("Miss You", "Satellite", "What Are You Waiting For?"). Těžko lze uvěřit, že některé kusy dokázaly projít autorským sítem a obhájily svou pozici v téměř pětačtyřicetiminutovém tracklistu.

Rockery potěší nejspíš jen dva zářezy v podobě úvodní "Million Miles An Hour", která se Kanaďanův vážně povedla a má velmi slušnou energii a tempo, a jihem a blues okořeněné "Get ‘Em Up". Tu zdobí velmi sympatické dunivé kytary a taneční rytmus. Tím však výčet rockových Nickelback protentokrát skončil. Zbytek už má ve spárech jejich popové já.

Hudebně se deska ubírá jasným směrem a je logickým pokračovatelem předchozích počinů, s texty je to ale složitější. Na desce se mísí různá témata a skupina se nebála rýpat ani do otázek politiky v "Edge Of A Revolution". Bohužel jde spíš o rozpačitý jen těžko uvěřitelný pokus. Na to, abychom mohli výsledek označit za autentický, působí odkaz skladby až příliš podbízivě. Zvlášť když se zbytek témat nese v daleko sterilnější rovině. Ostatně texty nejsilnější stránkou kapely nejsou, těžko bychom je proto mohli porovnávat třeba se slovním umem slovenských No Name nebo tuzemského Kabátu.

Post-grungeový Nickelback jsou minulostí, na novince daleko více dominují syntezátory a elektronické vychytávky, které v jednotlivých skladbách vyplňují prázdná místa po kytarových riffech. Bohužel chybí i silné popové melodie, které by z "No Fixed Address" dělaly alespoň zajímavou desku v rámci středního proudu. Oproti minulému počinu "Here And Now" je znát, že pop je jim stále bližší a že se ho již zřejmě nehodlají do budoucna vzdát. Pro jejich rockové fanoušky (pokud ještě nějací zbyli) je to zpráva spíš špatná. Ale pokud by měli Chad Kroeger a spol. co nabídnout alespoň jako popová kapela, asi by jim to prošlo. Jenže v mainstreamu zatím tápou.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY