Reklama

"The Endless River": Nešťastné rozloučení s Pink Floyd

03.12.2014 08:00 - Jakub Malar

Pink Floyd si pro nás letos nachystali opravdové překvapení, když po dvacetileté přestávce ohlásili vydání nového řadového alba. To dostalo název "The Endless River" a vlastně tak úplně nové není. Nahrávky vznikaly současně s předchozí deskou "The Division Bell" a výsledek je poněkud rozpačitý.
4/10

Pink Floyd - The Endless River

Skladby: Things Left Unsaid, It's What We Do, Ebb And Flow, Sum, Skins, Unsung, Anisina, The Lost Art Of Conversation, On Noodle Street, Night Light, Allons-y (1), Autumn '68, Allons-y (2), Talkin' Hawkin', Calling, Eyes To Pearls, Surfacing, Louder Than Words
Vydáno: 10.11.2014
Celkový čas: 52:47
Vydavatel: Warner Music
Většina z nás předpokládala, že historie jedné z nejvýznamnějších rockových kapel, britských Pink Floyd, se přestala psát před devíti lety, kdy se spolu naposledy na jednom pódiu sešli Roger Waters, David Gilmour, Richard Wright a Nick Mason. Miliony fanoušků sice nepřestaly doufat, že by se pánové ještě někdy vydali na turné, ale toto přání se s přibývajícími roky zdálo čím dál tím více nesplnitelné. Když poté v roce 2008 Richard Wright podlehl rakovině, už bylo jasné, že se za historií Floydů definitivně uzavřely dveře. Jenže jak je známo, naděje umírá poslední, a i když by to v roce 2014 čekal asi jen hodně bláznivý optimista, máme tady zbrusu novou, v pořadí patnáctou studiovou desku "The Endless River". Teď už prý opravdu poslední.

Čekali jsme na ni dvacet let, neboť tolik času letos uplynulo od posledního opusu "The Division Bell". Je tomu ale už dobrých pětatřicet let, kdy byli pánové vážně ve formě a natočili poslední opravdu vydařené dílo, kterým byla legendární "Zeď". Následující Watersův projekt "The Final Cut" dodnes rozděluje publikum na dva odlišné názorové tábory a obě díla z postwaterovské éry, tedy "A Momentary Lapse Of Reason" a již zmíněné "The Divison Bell", jsou pouze průměrnými pokusy. A i když jsou možná zajímavější než taková "Ummagumma", s vrcholnou tvorbou se mohly měřit jen stěží. Síla kapely byla v pozdějších letech hlavně v živých vystoupeních (například živák "P.U.L.S.E.") a nový materiál znamenal spíše příjemný bonus (navíc pár slušných skladeb se v něm přece jen našlo a Gilmourova kytara dodnes neztratila své kouzlo). Všechna tahle fakta by měla vzbudit skoro až závratná očekávání od studiové novinky, jenže ono není žádným tajemstvím, že hudba na "The Endless River" není vlastně až zase tak nová.

Vlna nadšení, která se ihned po ohlášení nahrávky zvedla a díky níž, mimo jiné, Pink Floyd překonali rekord One Direction v počtu předobjednávek přes internetový obchod Amazon, dala tušit, že o "Nekonečnou řeku" bude zájem, ať už se na ní skrývá cokoliv. A po důsledném prozkoumání desky je třeba konstatovat, že na nás pánové tak trochu ušili habaďůru. Tenhle materiál by měl smysl jako součást nějaké antologie nebo sbírky raritních nahrávek. Jako řadové album "The Endless River" příliš neobstojí.

Nápady zde prezentované měly původně položit základ desce, která byla zamýšlena jako ambientní instrumentální doplněk k "The Divison Bell" (tudíž můžeme zapomenout na jakýkoliv příspěvek Waterse), podobně jako "Songs Of Ascent" U2 měla být doplňkem "No Line On The Horizon" (v obou případech šlo o nerealizované projekty). Jenže Pink Floyd toho materiálu natočili přeci jen dost, aby se s tím dalo něco udělat. Na poslední rozloučení je to sice trochu málo, ale přeci jen...

Zní to stále jako Pink Floyd, spousta charakteristických rysů bylo zachováno - včetně Gilmourových typických sól, v nichž tak nádherně přechází z introspektivní melancholie do rostoucí euforie, či Wrightových klávesových vyhrávek. Navíc je album plné odkazů k jejich klasickým dílům, ať už to je útržek sóla z "Another Brick In The Wall (Part 2)" ("Allons-y"), vzpomínka na "Summer ’68" v "Autumn ’68" natočené původně v Royal Albert Hall nebo saxofonové sólo a klavírní akordy v "Anisina", které jako by vypadly z "Us And Them". Tam, kde by se v minulosti skladby "Things Left Unsaid" a "It’s What We Do" rozrostly do kompozice jako "Shine On You Crazy Diamond", ale najdeme jen útržky a nedodělky.

Jak by to mohlo vypadat, kdyby se nápady podařilo dotáhnout do písňové formy, napoví jediná zpívaná skladba "Louder Than Words". Ta s dojímavým textem o přátelství a egu od Gilmourovy manželky Polly Samson docela vkusně plní úlohu labutí písně, nepřináší ale nic nového. A když pak celé album skončí, nejspíš se vkrade pocit, že ta hudba je vlastně pořád pěkná, přesto se k ní vracet asi nikdo moc nebude.

Jako doplnění kompletní sbírky "The Endless River" žádného fanouška Pink Floyd rozhodně neurazí. Jako poslední tečka, která by měla jejich kariéru nadobro uzavřít, po sobě ale nechává hořkou pachuť. "We're more than alive," zpívá Gilmour v "Louder Than Words", avšak tenhle dinosaurus už to má pravděpodobně za sebou. Čest jeho památce.


Reklama

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • nekonečná řeka nudy (jirka, 03.12.2014 08:21) Reagovat

    Bohužel musím dát za pravdu autorovi této recenze, nejzajímavější na celém albu je asi obal,
    přední i zadní strana. Pokud pánové Gilmour a Mason věnovali tuhle desku Ricku Wrightovi,
    budiž, ale vydávat to jako album Pink Floyd to už je opravdu otrlost...

    • Re: nekonečná řeka nudy (Jaro, 03.12.2014 23:24) Reagovat

      Si to vôbec nepochopil.

    • Re: nekonečná řeka nudy (Radek, 08.12.2014 07:35) Reagovat

      Se s tim smiř...

    • Re: nekonečná řeka nudy (mareš, 19.12.2014 10:26) Reagovat

      Mám pocit, že Pink Floyd museli byť k vydaniu tejto dosky donútení nejakou bláznivou zmluvou. Inak album A Momentary Lapse Of Reason bol podľa mňa v správny čas na správnom mieste, nehovoriac o albume Umma Gumma.

  • ER (Mike, 03.12.2014 08:46) Reagovat

    "A Momentary Lapse Of Reason" a již zmíněné "The Divison Bell", jsou pouze průměrnými pokusy..to vážne..?? tak jo :-D

    Vzhladom na okolnosti vzniku je ER dostojny album bez vacsich ambicii..to, ze mal rekordny pocet objednavok a ludia su z vysledku zvacsa sklamani, je dosledkov prehnanych ocakavani a iste aj neinformovanosti..

Reklama

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY