Ještě než se dostaneme k novince, vraťme se krátce k předchůdci, kterého recenzoval Honza Průša. Zatímco jemu na albu chyběla větší odvaha, pro jiné bylo v tomto ohledu vyváženo tak akorát. Ovšem tím hlavním, co dělalo z desky výjimečný počin, byla neskutečně syrová a naturální atmosféra, kterou se na ni povedlo přenést z horského srubu. Lze klidně tvrdit, že něco podobného se jen těžko bude ještě někdy opakovat. Už jen kvůli tomu by "Wabi & Ďáblovo stádo" sneslo i vyšší hodnocení.

Teď ale zpět ke kolekci "Příběhy písní". Jak už jste asi zaregistrovali v různých materiálech, tentokrát nejeli Wabi Daněk a jeho pomocníci nahrávat do hor, ale do nižších poloh, konkrétně do jedné posázavské hospody. Ďáblovo stádo navíc prošlo určitou personální šarádou. Sestavu pro tentokrát opustili členové skupiny Sarah & The Adams, zůstal pouze baskytarista Jan Lstibůrek, naopak přibyl hráč na hammondky Jan Kořínek, saxofonista a klarinetista Bedřich Šmarda, trombonista Štěpán Janoušek a také vokální soubor Skety. Všechny tyto rošády měly velký vliv na výsledný zvuk celé nahrávky.

Oproti předchůdci je ta změna dosti podstatná. Jako by Ďáblové i hudebně vystoupili z temnot a černoty horských hvozdů na slunné, trávou porostlé pláně k břehům třpytící se řeky. Důvodů by se našlo víc, ale námětem to tedy rozhodně není. Témata většiny písniček jsou opět poměrně chmurná - od vraždy ze žárlivosti přes smrt pro lásku až po umírání nejbližších. Na druhou stranu v tracklistu najdete i veselého "Opilého Skota", kterého otextoval sám Wabi Daněk, nebo rozjuchanou "Tam za cukrovou horou" o fajnové zemi, kde teče whisky proudem. Inspirací byly knihy Michala Bystrova, jenž v samostatné publikaci odhaluje opravdové příběhy písní.

Ona proklamovaná změna tkví v náladě muziky jako takové, která je pro tentokrát o mnoho pozitivnější, a především se pohybuje ve značné stylové rozmanitosti. Zatímco předchůdce se víceméně držel trampského stylu, tentokrát se Wabi a spol. vydávají více do světa, hlavně do Ameriky a jejích žánrů. Vedle čistě folkových písniček, které ale mají výrazněji modernější zvuk, si v "Močálu u Saint Louis" pohrávají s neworleanským blues, rock'n'rollem ve "Francka a Johnny" nebo keltskými baladami v "Loch Lomond". Nechali se inspirovat předválečným swingem v "Stack-a-Lee", historickou vojenskou hudbou v "Partyzánovi", blues-jazzem v "Blues špitálu sv. Jakuba" nebo folk-jazzem á la Norah Jones v "Šťastném slunci". Možná vám to přijde jako příliš stylů na malém prostoru, ale ve výsledku to tak rozhodně nepůsobí. "Příběhy písní" sice nejsou tak kompaktní jako první album, přesto si díky různým pojítkům zachovávají nezbytnou celistvost.

Asi tím nejvýraznějším stmelujícím prvkem je Wabi Daněk, respektive jeho charakteristický a nezaměnitelný basbaryton, který se, pro někoho možná překvapivě, hodí do všech zmíněných žánrů. Výborně na album zapadl i Jarek Nohavica, který si napůl srbochorvatsky zazpíval "Partyzána", a nejinak tomu je i u Radůzy. Ta si společně s Wabim střihla "Loch Lomond" a sama pak zpívá "Shenandoah". Výborně tyto hlavní zpěváky doplňuje také vokální soubor Skety. Dalším tmelícím prvkem je hudební doprovod. Přes poměrně značný stylový rozsah v něm stále slyšíme onu atmosféru prostoru hospodského sálu v Posázaví. Zvuk není tak zemitý a dřevní jako u "Wabi a Ďáblovo stádo", ale takový by k těmto žánrům ani neseděl. Stále je striktně akustický a skvěle instrumentálně vyvážený s akcentem na různé hudební nástroje, kterých se tu sešlo opět požehnaně. Díky hammondkám, klarinetu, saxofonům, trombónu, pedal steelu i lap steelu a pochopitelně i všem pro folk tradičním nástrojům působí výsledný sound pestře a organicky jako pojetí celé desky. V tomto případě je ale lepší jednou slyšet než dvakrát číst.

"Příběhy písní" jsou vlastně úplně jiné než první deska Stáda. Ačkoli některé zprávy tvrdily, že Ďáblovo stádo vstupuje do stejné řeky, záměr producentů Davida Landštofa a Josefa Štěpánka musel být zcela opačný. Řekli si, že vše udělají úplně jinak, což se jim také povedlo. Nakonec zůstalo jen to podstatné: atmosféra, letité příběhy, Wabi a jeho schopnost zpíváním je vyprávět a výborný muzikantský um všech zúčastněných. Ve výsledku má deska šmrnc, náboj a i přes historizující stylové inspirace také naprosto současný folkový zvuk, který v naší produkci příliš často neuslyšíte.