Ano, i tentokrát bylo vyprodáno. A to v prostorách větších než posledně. Už nekonečná řada stojících fanoušků před dveřmi klubu napovídala, že tentokrát bude v MeetFactory opravdu těsno. A taky bylo. Fanouškovská základna, která tvořila zhruba devadesát procent přítomných, se věkově pohybovala zhruba v rozmezí čtrnácti až osmnácti let, přičemž početnější část tvořily zástupkyně něžnějšího pohlaví. Jak se později ukázalo, přítomnost velmi mladého publika přinesla i svá úskalí.

Večer otevřela německá skupina Pool, která zatím sklízí drobné úspěchy kousek po kousku a láká idoluchtivé fanynky na těch nejperfektnějších místech. Na turné s The 1975. I přesto, že jejich tvorbu znala asi jen hrstka přítomných, vzbudili slušný ohlas. Trojice mladíků, vizáží podobných hlavním hvězdám večera, přednesla docela obstojný indie pop-rock ochlazený elektronikou. Překvapivě největší úspěch vzbudil bubeník skupiny, který byl usazením svého nástroje na bok a k okraji pódia netypicky asi nejblíže publiku. Právě on nejlépe komunikoval s fanoušky a provokoval přítomné slečny.

Po půlhodinovém vystoupení přišla přesně v deset hodin nálož hlavních hvězd, manchesterských The 1975. Ti doposud vydali pouze jedno bezejmenné album, kterým však na pop-rockové scéně zabodovali. Úspěch debutu se jim také daří ždímat, co to dá, neboť ještě po více než roce od vydání stále vypouštějí černobílé videoklipy k jednotlivým skladbám a jejich singly se lesknou platinou. Při nástupu zazněl jeden z jejich top hitů a zároveň zástupce nejstarších písní "The City". A právě nyní přišel kámen úrazu. Ač jsem byl na vzdálenostně velmi obstojném místě, tzn. přibližně v půli kotle, kapelu jsem měl možnost sledovat pouze z desítek obrazovek. A teď nemyslím těch pódiových, oficiálních, ale těch ve zdvižených rukách většinou náctiletých fanoušků, kteří odmítali pozorovat své hudební ikony vlastníma očima, ale raději si je pěkně prohlíželi skrz chytré telefony. Bohužel ostatní neměli na výběr a dívali se na ně taktéž touto formou. Les svítících rukou mi nakonec v paměti utkvěl výrazněji než samotný výstup kapely.

Ale zpět k hudbě. Set neodehrála formace špatný, i když dle očekávání obdobný tomu, co předvedla na svém premiérovém vystoupení v Rock Café. Žádné novinky s sebou The 1975 z Británie bohužel nepřivezli. Na rozdíl od studiové desky působil jejich repertoár naživo velmi uťáple, měkce, až lísavě. Tam, kde z přehrávače sršela mladická energie, z pódia padalo hvězdné mrholení unavených umělců. Ne že by koncert odflákli, tak výsledek vůbec nevyzníval, spíš únava či stereotyp z turné mohly otupit smysl pro show. Zpěvák Matthew Healy po jevišti chodil sem a tam, zpíval notoricky známe refrény a jen občas se vyšvihl k nějaké překvapivější akci. Ostatní jen tak přehrávali své party a do pódiové prezentace se nepouštěli už vůbec. Možná za to může příliš rychlá transformace z party kluků, kteří hráli po klubech blízko rodné hroudy, což o nich platilo ještě na začátku loňského roku, na super band, který vystupuje s Rolling Stones a patří k hvězdám velkých evropských festivalů. Healy chvíli působil s poloprázdnou lahví laciného červeného a cigaretou na rtech jako semletá popová hvězda, kterou on sám dle dřívějších rozhovorů nikdy nechtěl být. Ale zdání někdy klame, doufejme, že tomu tak bylo i v tomto případě.

Přítomným však nejspíš nic z toho nevadilo a pařili na své milované hity jako diví. Zhruba po půli se to ale přece jen viditelně zlomilo a únava přešla zřetelně i na publikum, které lyričtěji laděnou druhou část spíš prostálo a mnohdy i prokecalo s kámoši kolem. Po hodince hry se pak The 1975 odebrali do šaten. Jaké budou přídavky, si musel každý, kdo kapelu trochu zná, během setu spočítat. Řada přišla na největší hity "Robbers", "Chocolate", a hlavně na výbornou "Sex", která celý večer ukončovala.

Dojem z třetí české zastávky byl lehce rozpačitý, i když atmosféru, kterou vytvořili hlavně nadšení fanoušci, měl večer určitě výjimečnou. Kluci by však už měli začít pokukovat po skládání nového materiálu, což také dle svých slov pomalu činí. Z jejich současného rozpoložení však lze vytušit, že rocku bude na další desce méně na úkor možná trochu přeslazeného popíku, který, zatím jen zlehounka, vyplouval na povrch i během tohoto koncertu.