V současnosti absolvuješ své první sólové turné. Trvalo skoro tři roky, než jsi se z diskoték a různých akcí dostal až k vlastním koncertům. Dovedl sis vůbec na začátku představit, jakým vývojem budeš muset projít, nebo to vypadalo snadněji?

Voxel: To si člověk samozřejmě ze začátku absolutně nemá šanci uvědomit. Nejdřív (první rok) jsem žil ve falešné představě, že když interpreta hrají rádia a televize, má vyhráno. Teď už vím, že vyhráno má, až když SE VYHRAJE na koncertech, VYHRAJE si pozornost fanoušků a systematicky brázdí republiku jako správný hudební prostitut, o což se teď hlavně poslední rok hodně intenzivně snažíme. Diskotéky už ale bereme hodně velkým obloukem.

Na turné tě doprovází písničkář Pokáč, se kterým dlouhodobě spolupracuješ, jedná se tedy o akustické koncerty. V jakém poměru hraješ písně z tvé jarní debutové desky "All Boom!" a v jakém už své akustické novinky?

Voxel: Z první desky hrajeme přibližně polovinu písní, raději ale mám ty novější, aktuálnější a dle mého názoru i uvěřitelnější. Ale například song "Bitch" o bývalé přítelkyni hraji přibližně od od svých sedmnácti let, kdy vznikl, tehdy byl ještě v angličtině, ale obsah i v současné české verzi verzi zůstal dost podobný. Zastávky turné jsou teď opravdu všechny akustické, od poloviny listopadu ale jedeme další turné s UDG a tam zase kluci z Ústeckého Drogového Gangu po našem téměř folkovém setu udělají pořádný bugr, i na to se těším!

Jaké máš zatím z turné pocity? Máte už za sebou několik koncertů, proběhly podle tvých představ a přání? Cítíš, že si fanoušci z koncertů odnášejí to, co by sis přál?

Voxel: Je to nádherná zkušenost a jsem moc rád, že jsme to riskli a šli do samostatné šňůry, samostatné ve smyslu, že nejedeme jako support někoho většího, ale děláme si všechny tyhle koncerty opravdu tak, jak chceme a jak to cítíme. Ten pocit svobody v tom, co děláme, je příjemný tělu i duši a věřím a cítím, že lidé odcházejí se stejným pocitem, s jakým my z klubu odjíždíme. Samozřejmě, pár drobností postupně ladíme během turné, ale vnímám to jako důležité zkušenosti pro nadcházející koncerty, nechci se nikdy přestat učit.

Na každý koncert jste do role předskokana vybrali některou z menších akustických kapel. Je mezi nimi nějaká, která tě opravdu hlouběji zaujala a myslíš, že má šanci prorazit u širšího publika?

Voxel: Zatím všechny byly moc fajn. Nejvíce mě baví kluci z Light & Love, mí kamarádi a jedni z nejtalentovanějších, nejsrdečnějších a nejskromnějších lidí, které jsem poznal, určitě všem doporučuji, aby si je poslechli.

Na jarním křtu desky jsi dokonce po skončení koncertu ještě za fanoušky vyběhl s kytarou před klub a zpíval. Praktikuješ to i na jiných koncertech, nebo se jednalo jen o výjimečnou situaci?

Voxel: Když máme chuť si zahrát bez ozvučení, jdeme hrát do lidí, když je v závěru koncertu až moc velké horko, jdeme si zahrát s lidmi před klub ven. Takže pokud máme chuť a cítíme, že by se to setkalo s úspěchem, hráváme i před klubem. A právě tyhle momenty v lidech nejvíce zůstávají, alespoň mám ten pocit. Třeba v Šumperku jsme vyběhli se všemi před klub a tam hráli, ostatní zpívali a kolemjdoucí se zastavovali a divili, co že se to jako tady děje!

Jako pozvánku na turné lze vnímat i tvůj nový klip "V naší ulici", který tě představuje v tvé současné písničkářské poloze. Byl natočen na jeden záběr, je poměrně jednoduchý, přesto si už našel dost diváků a sklízí pozitivní ohlasy. Čím si ten úspěch vysvětluješ? Vnímáš to jako určité potvrzení toho, že jdeš správným směrem?

Voxel: Mé malé osobní potvrzení to svým způsobem je. Hlavně mi ale dělá obrovskou radost, že tenhle song i klip jsem dělal tak, jak jsem chtěl. Co se týče videa, jsem přesvědčený, že kdybych oslovil nějakou filmařskou bandu, stálo by to vše tak třikrát tolik, neměl bych z toho takovou radost a podle mě i lidi by vycítili, že tam není naše přispění. Měli jsme okolo toho všeho sice mnohem více práce, o to větší mám ale teď radost, když vidím, že se k posluchačům dostalo přesně to, co jsme jim chtěli předat.

Také samotné písničce se daří: už se dostala mezi dvacet nejhranějších českých či slovenských songů v našich rádiích, podle tamního IFPI ji hrají dokonce i rádia na Slovensku. Paradoxně se přitom zdá, že úspěch u rádií přichází v době, kdy ses k nim přestal upínat...

Voxel: Za tuhle informaci ti děkuji, protože do této chvíle jsem netušil, že se singl hraje i na Slovensku! Zatím mi tam žádný předchozí singl nehráli, takže je důvod slavit! (smích) Máš pravdu, mám s tím spojený jeden zážitek. Kromě hudby jsem se rozhodl, že budu terapeutem metody RUŠ, která rychle a účinně odstraňuje bloky, co si člověk vytvořil v dětství, a díky které teď žiji šťastnější a vyrovnanější život. Před nedávnem jsem jel na kurz této metody a v hlavě mi stále běhalo: "Ta rádia to musí nasadit, ta rádia to musí nasadit." Byla v tom křeč, lpěl jsem na tom, a proto se to nedělo. A cestou vlakem z tohoto kurzu, v moment, kdy mi to vše nějak bylo jedno, mi najednou zvoní telefon, že naše nejhranější rádio nasazuje singl "V naší ulici", a do toho mi ještě volal jeden promotér a domluvili jsme koncert. Náhody prostě neexistují a já vím, že kdybych na tom lpěl dále, nestalo by se to, co se stalo.

Už před časem jsi říkal, že "V naší ulici" je nejspíš posledním singlem z desky "All Boom!" Neuvažoval jsi třeba o tom, že některou ze skladeb přearanžuješ a vydáš znovu v akustickém hávu (jako tomu bylo u "Hitmakera")?

Voxel: Je opravdu posledním. O dalším přearanžování neuvažuji, protože ty songy už dál nejsou aktuální a rozhodně ani svým vyzněním nesedí do playlistu, který hrajeme. Asi tři skladby z první desky nehraji už vůbec, myslím si, že není těžké uhádnout které - ano, jsou to ty tanečnější párty songy.

Všiml jsem si, že i letos soutěžíš v anketě Hvězda internetu, která je součástí Českého slavíka a v níž jsi loni skončil druhý. Jak vnímáš celou loňskou kauzu ohledně diskvalifikace Řezníka a toho, co se následně seběhlo? Přemýšlel jsi někdy o tom, že vlastně chybělo málo a místo Johnyho Machetty se ten hněv některých lidí mohl obrátit k tobě?

Voxel: Celá loňská kauza byla především zábavná, několik lidí si na ní udělalo promo (jedni pozitivní, druzí negativní), rozvířilo to vody v rámci Slavíka a docela mě bavilo pozorovat, jak zprvu malá věc postupně roste a přerůstá. Přemýšlel jsem i nad tím, že nechybělo málo a byl bych přímým účastníkem, to se ale nestalo a žádné co by kdyby nemá smysl řešit, to bychom zase lpěli na minulosti/budoucnosti a víme, jak to pak dopadá - viz zmínka o rádiích výše.

Již delší dobu připravuješ nový materiál. V jaké je teď fázi a kdy bys chtěl posluchačům představit zase něco nového? Stále platí, že se chceš nadále rozvíjet v akustickém stylu?

Voxel: Písničky na novou desku jsou vlastně hotové, možná ještě jednu či dvě uděláme. Akustická vlna mi sedla více než cokoliv jiného v minulosti, baví mě a naplňuje takhle hrát, zároveň ale rád set, playlist i způsob hraní songů obměňuji, ať se dál bavím já i příchozí. Nechci nic slibovat a opírat se o nějaké termíny, rád bych ale další desku měl venku tak během půl roku.

Hodně spolupracuješ se zmíněným Pokáčem, vydali jste spolu dvě písničky ("Zejtra je taky den" a "Ekosong"), které vlastně ani nebyly singly, přesto se zdá, že fungují. Jak to momentálně vypadá s vaší představou o možném společném projektu - Voxel a Pokáč jako duo?

Voxel: Spolupracuji s ním snad čím dál radši, protože čím častěji s Pokáčem jsme a tvoříme, tím jsou písně uvěřitelnější a opravdovější. A pokračujeme dále v obou cestách.

Pokáč: Já jsem vždycky skládal písničky pro sebe, teď mě víc baví je připravovat s tím, ze to bude naše společná skladba s Vaškem. Takže písně, co složím ("Zejtra je taky den", "Ekosong"), mu automaticky nabídnu a zeptám se, jestli by je chtěl nazpívat se mnou. Už jsou na světě i další, takže budeme pokračovat nejen v projektu Voxel (Vašek melodie, já text), ale i v duu Voxel & Pokáč.

U "Ekosongu" bych se rád pozastavil, protože jeho klip je tak obyčejný, až je mimořádně zajímavý. Proč jste se rozhodli pro jednoduché černobílé animace?

Voxel: Jó, to se ptejte maestra Pokáče.

Pokáč: Jednak proto, že nic složitějšího bych asi udělat neuměl, a také díky tomu, že hned, jak mě způsob vytvoření a scénář klipu napadl, jsem měl pocit, že by to mohlo fungovat.

Šla ekologická tématika především z Pokáčovy hlavy, nebo je to problém, který více zajímá i tebe?

Pokáč: Vaškovi jsem písničku předvedl už hotovou, ale věděl jsem, že sdílíme podobné názory.

Voxel: Přesně tak, musím říct, že přestože je "Ekosong" Pokáčův, hraji ho stejně rád jako voxelácké songy, právě proto, že mi je tahle tématika dost blízká.

V současnosti zažíváš i velkou osobní radost. Podělíš se o ni s našimi čtenáři?

Voxel: Nemám co skrývat, doba, kdy jsem měl potřeby něco tajit, je pryč a zjišťuji, že čím více má člověk vyrovnaný vztah se sebou, tím menší má potřebu něco tajit, za něco se stydět. Každým dnem se nám narodí chlapeček a já se na tohle NOVÉ období moc těším. Malého jsme si totiž nevybrali my, on si vybral nás.

Na Facebooku jsi se nedávno pochlubil, že chystáš duet se svou přítelkyní, s níž sis zazpíval například i na jarním křtu. Kdy ho uslyšíme a co od něj můžeme čekat?

Voxel: Jarní křest a zážitek v podobě zpívání s přítelkyní mě tak zasáhl, že jsem se rozhodl udělat duet, chci před lidi předstupovat s opravdovými emocemi pramenícími z opravdového vztahu, ne oslovovat známější pěvecké kolegyně jen proto, že by to bylo výhodné a mělo to pořádné píárko. Song je hotov, teď už jej jen nahrát a vydat, což může trvat dva až tři měsíce.

Voxel zpívá s přítelkyní: