Po úspěšné pohádkové slávě "Z pekla štěstí" se režisér Zdeněk Troška pustil na tenké ledy. Rozhodl se totiž vytvořit český romantický velkofilm pod názvem "Andělská tvář". Jako předlohu si vybral úspěšný bestseller Hany Marie Körnerové a hlavní role obsadila naše herecká "elita". Celý příběh se odehrává v jihozápadní Francii v polovině 19. století. Ústřední postavou je krásná Charlotta Collierová v podání Michaly Kuklové. A jak to tak v každém romantickém příběhu chodí, Charlotta je vychovávána v klášteře, kde se za dramatického požáru setkává se záhadným cizincem. Čas běží a Charlotta zůstává po smrti sama s matkou a bez prostředků. Přijímá tedy pohostinství paní Pindaurové alias Aleny Vránové. Zde se dívka setkává s velmi zámožným hrabětem Rauolem de Mornay - Filip Blažek, do kterého se zamiluje. Následuje podivná svatba a novomanželé odcházejí na tajuplné sídlo, kde Raoul žije se svým bratrem Filipem v obsazení Jiřího Pomeje (manžel Michaely Kuklové). Oba nevlastní bratři jsou samozřejmě povahově i vzhledově zcela rozdílní. Raoul-jemný, ušlechtilý s andělskou tváří, naproti tomu Filip drsný, neurvalý s temnou pověstí. Prostředí nového domova Charlotty je smutné až děsivé, jakoby přitahovalo zločiny. Lidé umírají, ztrácejí se děti. Brzy dívka zjistí, že nad zámkem visí hrozivé tajemství. Služebnictvo mlčí, Rauol je odtažitý a Charlotta se cítí osamocená. Ze zlověstné samoty jí vyruší setkání s Filipem, kterého potkává na odlehlých místech. Jeho slova bere zpočátku jako výhružky, později však poodhalí roušku hrůzostrašného tajemství. Zpočátku je všechen zločin dáván do souvislosti s nezkrotným Filipem, ale nebyl by to "pravý" romantický příběh, kdyby se nepotvrdilo přísloví, že "zdání klame" a skutečné rozuzlení hrůz všechny šokuje. Konec dobrý, všechno dobré. K dokreslení celé atmosféry filmu mohu ještě podotknout, že jsou zde k vidění atraktivní lokality nejen Čech i Moravy, ale i Kanárských ostrovů.

K celé téhle "Troškovské" romantice patří samozřejmě i hudba, ne-li soundtrack. Marně tápu, co vedlo vydavatelství k produkci alba "Andělská tvář" na trh. Každý z nás, asi ať už omylem nebo ze zájmu, viděl nějaký ten romantický triller s podmanivou hudbou. Jistě mi dáte za pravdu, že až na výjimky jste ji téměř nevnímali nebo slyšeli známé, ohrané melodie, které navozovaly tajuplnou atmosféru. Z řady bohužel nevybočuje ani "Andělská tvář". Úkolu vytvořit hudbu k českému romantickému velkofilmu se zhostil Petr Malásek - hudebník, skladatel, autor hudby k filmům "Z pekla štěstí 2","Záhada hlavolamu","Nebát se a nakrást", i k divadelním představením - "Stvoření světa", "Někdo to rád", "Isadora Duncan". Slyšet ho můžete i jako vynikající klavírní doprovod v bandu Hany Hegerové. Vzhledem k jeho předchozím zkušenostem není tedy pochyb, proč připadala role "muzikotvůrce" právě jemu. K hudebnímu aranžmá filmu si přizval Pražský studiový orchestr pod taktovkou Jana Chlumského. A výsledek?

Dvacet šest skladeb na soundtracku, které jsou zcela laděné k romantickému a historickému velkospektálu. Hudba je postavená na zvuku devadesátičlenného orchestru a čtyřicetičlenného sboru, což v důsledku vede až k přehnané velkoleposti, kterou si film až tak nezaslouží. Malásek se snažil využít každé postavy ve sboru. Nebyla to příliš vhodná volba, neboť z celého alba vyvěrá jakási fádnost a s tím související i nepůvodnost. Najdete zde zjevné výpůjčky jako třeba v první skladbě - dost slyšitelé křížení Orffovy "Carminy Burany" a Mozartova "Rekviem" je toho vzorným příkladem, ale našly by se i další. Nemusí však jít ani o zjevné výpůjčky, ale spíše o celkový pocit jakési povědomosti. Paradoxně tak navzdory všem prostředkům, které měl skladatel k dispozici, lépe znějí ty části, kde nezaznívá tak velký orchestriální patos. Zvláště oživující je Maláskův klavír, který nezapře jeho nadprůměrný talent. Škoda, že ho je tak pomálu.

Při poslechu tohoto alba jsem stále nemohla přijít na to, jaký mám k téhle hudbě vztah. Když jsem přišla z kina a pouštěla jsem si album neustále dokola, vůbec mi nevyvolávalo vzpomínky na film, a to je asi ta největší bolest desky. Hudba je prostě kýčovitá, plná ovací i zdánlivého smutku, prvoplánová i čistě ilustrativní a především naprosto pominutelná stejně jako film. Škoda těch 75 miliónů, určitě by se našlo živější téma a zajímavější soundrack. Třeba příště.