První otázka se přímo nabízí: proč jste nové album pojmenovali zrovna "Meziprostor"? Značí snad název, že se momentálně hudebně pohybujete v jakémsi meziprostoru?

Markéta Jakšlová (dále jen MJ): Přesně tak, název "Meziprostor" vypovídá o naší současné situaci, kdy se naše hudba částečně stále dotýká taneční a elektronické scény, ale zároveň také komerčního popu. Sám čas i situace si vyžádaly, že tomu tak je, protože se vyvíjíme, stárneme a také naše publikum se mění a rozrůstá. Dneska už nehrajeme každý víkend v klubu nebo na nějaké diskotéce, ale většina akcí, na kterých vystupujeme, je určena pro širší spektrum lidí - slavnosti měst, firemní akce a různé soukromé večírky, tudíž by se nehodilo hrát jen vyloženě taneční pecky, na které se především skáče a skanduje. Zjemnili jsme a díky tomu nás poslouchá různorodější publikum, za což jsme rádi.

Peter Fider (dále jen PF): Je to jakési rozcestí a my teď zvažujeme, jakou cestou se dát. Před třinácti lety jsme začínali s takovou prostou taneční muzikou nejkomerčnějšího charakteru a postupem času, jak člověk stárne a vnitřně roste, najednou zjistí, že to chce dělat jinak, líp, trochu dospěleji atd. Neříkám, že chceme totálně uhnout (i když by se mi to možná i líbilo), ale chceme to dělat malinko jinak. Já zatím nevím jak, nevíme to vlastně oba - to ukáže čas, takže "Meziprostor" je v tento okamžik, co se Verony týče, asi to nejtrefnější slovo.

V posledních letech jste se tedy, jak už jste zmínili, od čistě tanečního zvuku posunuli k popovějším aranžím, na nové desce jste použili i živé nástroje. Jak tento progres oceňují vaši fanoušci?

MJ: Zjistili jsme, že se člověk nemůže zavděčit všem, a tudíž někteří posun a jisté změny vítají, jiní zase ne. Někteří naši skalní fanoušci by rádi pořád dokola starou Veronu a hands up, ale snažíme se jim vysvětlit, že to už bylo (dávno) a dnes je zase už něco jiného, my nemůžeme a ani nechceme dělat pořád to stejné dokola, přirozeně se někam posouváme, a kdybychom se zasekli, tak by to byl asi docela problém.

PF: Nesou to těžce, někteří hodně těžce. Já je chápu, ale oni by měli zkusit pochopit nás. My chceme a musíme jít dál, nemůžeme dělat ten přihlouplý starý dance sound pořád dokola. Muzika je o emocích. A co máme dělat, když to s námi nic nedělá? Já jsem otevřený různým žánrům, ale musí to se mnou něco dělat. Přece nebudu vytvářet muziku, která mě nebaví, jen proto, aby bylo pár hands up nadšenců uspokojeno.

Máte ještě další vize, kam byste se chtěli s vaší hudbou posunout?

MJ: To je těžká otázka, sami v tuto chvíli nevíme, jak budou naše další singly vypadat. Určitě se elektronické zvuky v naší hudbě budou objevovat i nadále, určitě i živé nástroje, ale nic konkrétnějšího říct nedokážeme. Samozřejmě že se budeme snažit dělat naši další hudbu tak, aby uspokojila co nejvíce posluchačů. Jsme komerční projekt, tudíž melodické harmonie, zapamatovatelná pěvecká linka a přímočarost budou asi vždycky základem skladeb Verony. Rádi bychom samozřejmě přišli zase s něčím novým a netradičním, ale to je ještě ve hvězdách, tvůrčí práce se celkově nedá naplánovat ani dopředu nemůžete odhadnout výsledek.

PF: Ono je to těžké, protože otázkou je, kam až člověk může jít. Já osobně bych chtěl jít směrem, který by byl asi pro naše fanoušky a rádia nestravitelný. Kdybych měl být konkrétnější, tak nejblíž je tomu song "Nobody Cares" z "Meziprostoru". To je sound, který by mě moc bavil. Je temný, možná i lehce depresivní. Je to styl, který by nás bavil asi oba nejvíc. Třeba k němu přirozeně dojdeme i za tu cenu, že ztratíme haldu příznivců a nebudou nás rádia hrát už vůbec.

Pro nové album jste zvolili přechod k většímu vydavatelství. Co vás k tomuto kroku vedlo? Vyplatil se?

MJ: Určitě, udělali jsme díky tomuto kroku za poslední dva roky spoustu práce. A nové album je venku, takže nám to pomohlo k vytvoření většího množství písniček, díky kterým jsme právě měli možnost zkoušet nové věci.

PF: Markéta hodnotí pozitivně, že vzniklo pár nových songů atd. Já to vidím z pozice toho dělníka ve studiu a vím, že bych na tuhle otázku odpověděl za půl roku jinak, ale teď krátce po dokončení alba to hodnotím tak, že bych se raději soustředil na silný singl a nalezení té naší cesty než produkování alba.

Desku už dlouho dopředu ohlašovaly postupně zveřejňované singly. Zvolili jste přitom docela různorodou sestavu - od balady přes taneční písničky až k funky. Chtěli jste tím upozornit na pestrost nahrávky?

PF: To určitě ano. Chtěli jsme, aby každý song byl trochu jiný. Je to ale také o tom, jak se člověk cítí, podle toho ta muzika vzniká.

MJ: Přesně tak, chtěli jsme, aby se do éteru dostaly různorodé písničky a my mohli vidět reakce lidí na každou z nich. Album je určitě pestré, takže si tam snad každý najde to své.

Rádia ale žádný ze singlů nehrála v takové míře jako třeba songy "Ztracená bloudím" či "Hey Boy" z vaší minulé desky. Myslíte, že je problém v tom, že rádia hrají obecně stále méně a méně českých písniček? Čím si to vysvětlujete?

PF: To tak prostě je, jednou jsi hraný, pak zase nejsi - tak to holt chodí. Na to neexistuje recept. Já si myslím, že to ale není úplně to nejdůležitější, jestli jsi v rádiu, nebo nejsi. Pro mě je čím dál víc důležitější, aby byl člověk s tou tvorbou, kterou dělá, spokojen a aby byl vnitřně šťastný, protože to, že budeš víc hraný v rádiu, ti na štěstí rozhodně nepřidá.

MJ: Rádia všeobecně nepodporují domácí interprety vyloženě s nadšením. Neplatí to samozřejmě paušálně pro všechny, ale málokdo je otevřený a nebojí se riskovat nasadit českou věc do playlistu, přitom se o žádný obrovský risk podle mého názoru nejedná. Je jasné, že když se singl nesetká po nějaké době s úspěchem, nemá smysl ho v playlistu udržovat uměle, ale ta počáteční podpora by měla být, myslím si, na místě, protože když něčemu nedají žádnou šanci a nenasadí to alespoň na kratší dobu, k lidem se to jednoduše nedostane.

U nás se podařily dva velké hity za sebou a byly tak jasné, že je rádia hrála hodně a dodnes hrají, ale "Hey Boy" se zpočátku také nechtělo nasadit všem a slýchali jsme, že to není moc hitové a podobné názory. Zato skladbu "Ztracená bloudím" komerčně nejsilnější české rádio sabotuje dodnes. To jsou věci, které člověk nepochopí, ale nijak se tím netrápíme a jedeme dál. Současný funky singl "Nech si zdát" se sice hraje méně, některá rádia mu prostě nedala šanci, ale nevadí, my jsme s ním spokojeni a líbí se nám. Na koncertech si ho lidé zpívají a máme na něj pozitivní reakce a to je hlavní.

Plánujete vydat z desky ještě nějaký singl, nebo už začnete pomalu připravovat nové skladby?

MJ: Přemýšlíme nad tím, že z desky ještě něco vydáme, ale zároveň se nám pomalu rýsují další nápady, takže teď asi budeme chvíli pracovat a uvidíme, co vyjde jako nejlepší varianta.

PF: Já bych rád šel do toho "Nobody Cares", ale to mi u vydavatelství asi neprojde.

Máte mezi novinkami nějakého favorita, písničku, kterou máte z nějakého důvodu nejraději?

PF: Právě tuhle.

MJ: Já mám ráda hned první věc na desce a pak zmíněnou "Nobody Cares". Obě písničky pro mě mají určitou euforii a náladu, která mě oslovuje. Obě vznikly velmi nenásilně a přirozeně, a možná proto jsou mi tak blízké

Chystáte se desku propagovat i živě? Verona hraje hodně na různých akcích, diskotékách a podobně, plánujete také nějaké ucelené turné?

MJ: Turné pro tento rok neplánujeme, protože se nyní mimo jiné chystáme předělat aranže starších hitů, abychom je mohli zařadit do vystoupení. Je ale pravda, že s myšlenkou takového menšího turné už koketujeme, ale vzhledem k tomu, že jsme oba perfekcionisté, musíme vše nejdřív připravit, což nějaký čas zabere.

PF: K téhle desce nejspíš turné nepojedeme, ale s myšlenkou koncertů už, jak řekla Markéta, koketujeme. Vidím to ale až na rok 2016.

Jak na nové písně reagují návštěvníci vašich vystoupení? Budete nadcházející koncerty stavět hlavně na nich, nebo chtějí fanoušci stále nejvíc slyšet osvědčené hity?

PF: Z devadesáti devíti procent chtějí slyšet songy, které znají, už jen z nějaké nostalgie. Postupně tam budeme pěkně pomalu sunout ty nové. Všechno chce svůj čas.

MJ: Naše vystoupení jsou v současné době takovým mixem starších i nových písniček. Hrajeme samozřejmě co nejvíce hitů, protože lidé reagují nejlépe na to, co znají. Ke každé akci ale přistupujeme jednotlivě a v případě potřeby zařadíme třeba více pomalých skladeb, nebo naopak rychlých. Klubový setlist je pochopitelně odlišný od toho pro firemní akci nebo dětský den.

Hrajete spolu už třináct let. Počítali jste na začátku s tím, že bude Verona fungovat tak dlouho? A jak ta léta ovlivnila váš pracovní vztah? Netrpíte občas ponorkovou nemocí?

PF: Ani náhodou. To, že spolu vydržíme tak dlouho, by nás ani ve snu nenapadlo. Myslím si, že máme obrovské štěstí, že si rozumíme lidsky a náš vztah je bratrosesterský. Když nasedla Markéta do toho vlaku, byla ještě mladé kuře a já jsem se automaticky vžil do role staršího bráchy ochranáře. Nepamatuji si ani jednu situaci, že bychom se hádali nebo něco podobného. Je jasné, že si třeba občas lezeme chvilku na nervy, ale ani jeden to druhému neřekneme. Ono je to hned zase dobré.

MJ: Ani jeden z nás netušil, že se Verona stane součástí našich životů na tak dlouhou dobu. Petr si to tenkrát nemyslel vzhledem k jeho skromnosti a možná i zkušenostem a mně bylo teprve sedmnáct let, takže jsem v tu dobu spíš řešila, kam si zajdu zahrát s kamarády fotbálek, než že bych si lámala hlavu nad životností tohoto projektu. Každopádně mi to ale změnilo život, a i přestože to někdy nebylo jednoduché, byla pro mě dobrá škola do života začít pracovat a mít na svých bedrech hodně zodpovědnosti od tak útlého věku. I když dnes už začínají mnohem mladší děti fungovat v showbyznysu, což si nemyslím, že je úplně dobře, ale to je na delší povídání. Jinak myslím, že spolu vycházíme dobře, pokud bychom nevycházeli, nemohli bychom spolu fungovat, protože ta určitá harmonie je pro nás oba velmi důležitá. Je jasné, že se za tu dobu naše názory někdy rozcházely, ale o tom spolupráce je: najít vždy cestu, jak to udělat, abychom byli oba spokojení, je to v podstatě dost podobné jako ve vztahu dvou lidí nebo v manželství.

A co budoucnost? Chcete se výhledově stále věnovat Veroně, nebo jste uvažovali také o vlastních projektech?

PF: Verona je naše dítě. To dítě teď prošlo pubertálním věkem a je potřeba ho nasměrovat na tu správnou cestu, takže na tomhle budeme teď v dalších letech pracovat. Oba si také ve volných chvilkách připravujeme své vlastní projekty, kde se vyřádíme po svém a kde si každý z nás bude dělat, co chce a jak to sám cítí.

MJ: Určitě se budeme stále naplno věnovat Veroně, ale oba chceme i začít pracovat na svých dalších projektech. Oba máme stejnou vlastnost, že jsme pracovití a baví nás vytvářet něco nového, takže proč nerozprostřít své síly ještě do dalších činností?

Přestože Verona začínala primárně jako taneční projekt, Markétin hlas se hodně lidem líbí v pomalejších polohách. Nepřemýšleli jste, že někdy vydáte album pouze s akustickými písněmi, takzvaně unplugged?

MJ: Této myšlence se nebráníme, jen ten čas poslední dobou chyběl, takže jakmile se naskytne příležitost, začneme pracovat možná i na tom.

PF: Fakt je ten, že Markétin hlas se víc hodí k pomalejším písním a líp z toho leze. Za těch třináct let máme asi osm pomalých songů, které mě baví asi ze všech nejvíc. Vždycky jsou trochu depresivní a mají rozhodně větší hloubku než ty taneční věci - to je jasné. Už jsem přemýšlel nad tím, že je jednou nahrajeme unplugged, nebo je přearanžuji do nějakého soft kabátku. Třeba zrovna tohle bude ta cesta: že bychom dělali pomalou elektronickou hudbu. Kdo ví.