Nejprve trocha statistiky: na dvou stříbrných kotoučích je k nalezení čtyřiačtyřicet duetů, z toho třicet osm originálních českých songů a pouze šest předělávek. Fakt, že své jméno zde najde třicet pět různých sólových interpretů a čtyři kapely, lze přisoudit jedinému: že je Lucie Vondráčková v tuzemském showbyznysu oblíbenou a empatickou ženou, která se nebojí zabrousit i do vod country, folku či pop-rocku.

Sama zpěvačka si uvědomila, že za dobu, co zpívá, spolupracovala skoro s kýmkoli, hlavním důvodem této kompilace je proto rekapitulace těchto výtvorů. Na úvod je třeba říct, že ani do této rozsáhlé kolekce se nevešlo úplně vše. Dvojdisk ale přináší ucelený pohled na to, co všechno si už Lucie Vondráčková vyzkoušela. Něco jí slušelo míň, něco víc.

Už v recenzi alba "Oheň" jsme zmiňovali, že neustálé míchání taneční muziky s romantickými nahrávkami a folkem není pro Lucku to pravé ořechové. Interpretka by se klidně mohla prezentovat jako česká Taylor Swift prvních tří řadových alb. I přesto, že mám rád Petra Bendeho či Michala Davida, taneční zvuk prvních dvou skladeb mi vůbec nešmakuje. Naštěstí takových písní na dvojalbu moc nenajdeme.

Skladby z různých muzikálů jsou povětšinou vytržené z kontextu a do celkového zvuku desky ani pojetím vůbec nepasují. Texty, náladou nebo třeba podáním vulgárního Viléma Čoka. "Chci být netopýr" s Michaelem Kocábem a Zlatou Kinskou zní také jako z jiné planety. Složitá elektronická hudba, nemelodická, nezpěvná. Jako by pocházela z období Kocábovy desky "Za kyslík", na níž hodně experimentoval se samply. Ale přitom ji jeho kamarád a kolega Michal Pavlíček napsal pro muzikál "Excalibur". Poslední výtka směřuje k nové verzi písně "Kdo tě má rád", která byla původně natočena v roce 1995 na album "Atlantída" s folkovými Příbuznými. Tentokrát ale Lucce sekunduje dávno zapomenutý vítěz třetí řady Česko hledá SuperStar Zbyněk Drda.

Tím však seznam negativ v podstatě končí. Lucie Vondráčková už roky jasně ukazuje, že nemá ambice vytvářet kdovíjak vysoké umění. Její hlas neboří skály, jako je tomu v případě její jmenovkyně Bílé. Hlavním cílem pro ni zůstává bavit lidi. Těšit je, dojímat, přispívat k lepší náladě, radostem, ale pomáhat i ve strastech. Co na tom, že občas slyšíme i jistou porci naivity. S hudebními kritiky nebojuje, dál si jede svou a ve valné většině romantické kousky jasně fungují. "Hej, lásko velká", zmíněnou "Kdo tě má rád" či "Lásku na 100 let" si často nechávají hrát svatební páry ve svůj velký den. V kombinaci s příjemným hlasem Vondráčkové se tak většinou jedná - když si vypůjčím reklamní slogan nejmenovaného českého rádia - o pohodové české písničky.

Ani pětice nových songů nezní vůbec špatně. Vánoční duet s Karlem Gottem "Čas vánoční" i spolupráce "Ve jménu lásky" s Jankem Ledeckým (objeví se i na albu duetů Janka Ledeckého "Všichni dobří andělé", ke kterému vám na tomto serveru v dohledné době přineseme také recenzi) se velmi povedly. Vondráčkové to jde dobře i s kapelami. Díla se Street 69 ("Štětec"), s Prototypem Dalibora Jandy ("Žít jako kaskadér") či s Taktiky ("Keď ma podvedieš") patří k tomu nejlepšímu na celém projektu.

Když si k tomu přidáte "Na pokraji síl" s Miro Jarošem, "Single" s Danielem Hůlkou nebo hostování kamaráda folkaře Petra Kocmana, stačí si uvařit kávu, sednout si, v klidu poslouchat a máte o příjemné odpoledne a dobrou náladu hned postaráno. A to je smysl hudební kariéry manželky hokejisty Tomáše Plekance. "Hezky naklást k sobě slova, přidat trochu jedu, dobrý schéma, jak udělat ze zábavy vědu," zpívala v roce 1998 skupina Arakain v písni "Hey kritik". Je ale třeba si uvědomit, že neexistují pouze zpěvačky jako Lenka Dusilová či Jana Kirschner, které hladí svými současnými morušemi a baromantikami uši hudebních fajnšmekrů. Existuje pěkná řádka lidí (a pravděpodobně početnější), která se chce muzikou prostě jen bavit. A přesně těm je CD "Duety" určeno.