O Marianne Faithfull se jen těžce dá říci, že je mladá dívka. Ve skutečnosti měla svůj hvězdný vrchol za sebou v době, kdy já jsem ještě nebyl na světě. Jakkoli však už nepatří mezi "mladé kočky", o to to má v hlavě více srovnané a natáčí alba, která se poslouchají jedna radost. Na novince "Kissin Time" se navíc rozhodla spolupracovat s hudebníky o generaci či dvě mladšími a vznikla tak nahrávka, o jaké každý kritik píše s nadšením. Protože si to zaslouží.

Paní Faithfullová si na desku pozvala hudebníky vskutku vážené - jmenovitě Becka, Blur, Jarvise Cockera, Billyho Corgana a Dave Stewarta. Poněkud utajený je na desce francouzský zpěvák Etienne Daho, který spolunapsal a produkoval písničku "The Pleasure Song", ale pravděpodobně pro anglofonní svět nebyl dostatečně známý, aby byl uveden ve společnosti výše zmíněných. Ale což, to je jen malá chybička. Jinak je totiž deska skvělá. I když se na nahrávání a skládání podílela taková spousta výjimečných osobností, ve výsledku se prostě jedná o album Marianne Faithfull, která mu svým výrazným chraplavým hlasem vládne bez jakýchkoli pochyb. A nic na tom nezmění ani velká stylová roztříštěnost, která se nahrávkou nese.

Nejmodernější přístup byl zvolen hned u první Beckovy "Sex With Strangers", která vyšla i jako pilotní singl. Automatický bubeník, spousta elektronických zvuků, téměř žádná melodie, Marianne do hudby jen promlouvá (zdráhám se napsat, že rapuje...), ale výsledek je mimořádně uhrančivý. Na podobně elektronické vlně se nese i druhá "The Pleasure Song", v níž se ale dočkáme i silné melodie. S trojkou "Like Being Born" (opět Beck) ovšem přijde zvrat, téměř akustická balada dává vyniknout zpěvaččině hlasu. "I'm On Fire" (Billy Corgan) má zase nádech stadionové pompéznosti, "Wherever I Go" (Corgan) je jemně elektronickou baladou s krásnou atmosférou, ve více živější poloze následuje Stewartova "Song For Nico". Už jsme za polovinou desky a ty nejlepší kousky máme ještě před sebou. Šest a půl minuty dlouhá "Nobody's Fault" (Beck) se vleče líně, ale chytí vás a nepustí, sakra ten hlas! Titulní "Kissin Time" (Blur) zní snad nejvíce podivně z celé desky, ale nebojte, závěrečná "Something Good" (Corgan) vás opět vyhoupne do příjemné nálady, protože její střednětempý optimismus musí zapůsobit na každého.

Nové album Marianne Faithfull je jedno z těch, které nikdo z vašeho okolí nebude znát, ale vy ho budete ve své sbírce cédéček opečovávat jako oko v hlavě. A to je dobře, protože si to zaslouží. A je úplně jedno, že se na něm podílelo tolik hvězd, protože všechny svůj talent a um podřídily výsledku a Marianne Faithfull.