(Nahrávka A-ha "Lifelines" byla na MusicServeru od 6. do 12. května zvolena za Album týdne a v tomto období ji na E-store.cz koupíte za zvýhodněnou cenu 519,- Kč.)

Kvantum desek, které na dnešním rychle pulsujícím trhu vychází, a poté na ně navazující recenze hrozí devalvací opakujících se myšlenek a obratů, jimiž se recenzenti co nejtrefněji snaží svůj hudební vjem popsat. V případě mé nynější recenze novinky skupiny A-ha jsem se rozhodl použít příměru pomocí různých nápojů. Řekl jsem si, že třeba Rolling Stones jsou vzácná whisky, Bryan Ferry, jenž mne nedávno nadchl deskou "Frantic", je jako lahodné francouzské víno, a tak jsem přes různá další porovnání prostřednictvím finské vodky, mexické tequily a české močůvky dospěl k závěru, že "Lifelines", jak se čerstvé album A-ha jmenuje, je jako sklenice čisté vody. Křišťálově průhledné a studené přesně tak, aby její vypití bylo nanejvýš příjemné a osvěžující. Co byste také chtěli jiného, když je z norského pramene.

A-ha se zkusili před dvěma lety vrátit s deskou "Minor Earth Major Sky" a ono jim to vyšlo. Přišly i hity ("Summer Moved On", "Velvet" a titulní píseň), početné fanouškovské tábory v Německu, Brazílii i jinde na světě zajásaly a cesta k dlouhodobějšímu comebacku byla umetena. Při pohledu na tři muže z A-ha a zejména při poslechu Harketova mladistvého hlasu se ani nechce věřit, že pánové jsou už čtyřicátníci a že první celosvětový hit měli před sedmnácti lety. Nynější singlový hit "Forever Not Yours" rychle dobyl špici hitparády v sedmi zemích.

Realizace "Lifelines" znamenala pro skupinu významné změny ve způsobu práce. Album je nejdražší deskou A-ha, dělalo na ní nejvíce producentů, ale nejvýznamnějším aspektem je vzrůst autorského podílu Mortena Harketa a zejména klávesáka Magne Furuholmena, jenž složil téměř půlku alba. Paul Waaktaar-Savoy tentokrát tedy nebyl tak dominantním skladatelem jako v minulosti a přijde mi, že i zvuk desky je více klávesový a syntezátorový. Ať je ale autorem té které skladby kdokoliv z trojice, pořád si zachovává typickou měkce posmutnělou náladu, z níž se může vyloupnout beatlesovský refrén jako v "There’s A Reason For It". Pořád umějí zahrát pomalé balady krásné jako ledové sousoší ("Time & Again") i chytlavé taneční kousky ("Did Anyone Approach You?"). Trochu rozpačitý jsem snad jen ze skladby "Oranges On Appletrees", jež mi připadá zmatená a nedotažená. Ovšem poslech výborných hitů "Forever Not Yours", titulní skvělé "Lifelines" a posledních tří skladeb desky (všechny jsou Furuholmenovy a jsou to ty nejtypičtější A-ha, jaké si dokážete představit) rozežene i ty nejmenší mráčky na rozjasněné obloze.

Domnívám se, že A-ha jsou skupinou, vůči které má mnoho lidí zbytečné předsudky jen proto, že jsou to hezcí muži a své vrcholné hitové období měli v 80. letech. Přitom produkují příjemný melancholický pop, který není vůbec hloupý. Při poslechu "Lifelines" poznáte A-ha hned, zejména díky stále mladému sladkému hlasu Mortena Harketa, ale naleznete zde i pro skupinu nové momenty. A abych se vrátil k úvodu této recenze, někdy přijde vhod napít se jen křišťálově čisté a lahodné vody.

P. S.: Na obale alba je pod deskou detail fotky, na níž je zřetelně vidět rozsvícený český nápis 28. říjen 1918. Pokud někdo víte, jestli je v tom nějaký skrytý význam, dejte mi vědět na e-mail. Vrtá mi to hlavou.