Tohle hudební precedens není...

10.05.2002 05:00 - Luboš Kreč | foto: facebook interpreta

Precedens. To jméno je v českém hudebním povědomí pevně spjato s Martinem Němcem. Tvůrce hudby a textů, zakladatel a hlavní postava skupiny, se spolu s kapelou v současnosti prezentuje novou deskou "Držhudbu!". Bohužel se nijak zvlášť nepovedla.
4/10

Precedens - Držhudbu!

Skladby: Berlínská věž, Anděl, Komisař sex, Zatmění, Španělská moucha, Markéta, Padá hvězda, Láska jako trám, Držhudbu!, Šedá myš, Nostalgie, Dny padaj ke dnu
Celkový čas: 45:10
Vydavatel: Popron Music
Nejpodstatnější změnou oproti letům minulým je post zpěváka, neboť za mikrofon se (i když u Precenedens ne poprvé) postavil Petr Kolář - umělec známý to z muzikálové scény Prahy, kde se blýsknul Hamletovou alternací s Jankem Ledeckým. O jeho pěveckých dispozicích nelze pochybovat, vokalista je to vynikající, i přesto je však jeho výkon jednou z největších slabin novinky Precedens.

Deska "Držhudbu!" se pohybuje v několika hudebních řekách najednou, ani jednu ale ne a ne přebrodit, aniž by si nenalila do bot. Některým interpretům a souborům se podaří vstřebat více žánrů a následně je uceleně zakomponovat do své hudby. Martin Němec se v případě Precedens pokusil o podobný tah, zůstal ovšem stát na půl cesty. "Berlínská zeď", první píseň desky, jejíž ústřední motiv je ke slyšení ve filmu "Perníková věž", by ráda byla tvrdší rockovou skladbou, stejně se tváří například i osmička "Láska jak trám". Vedle nich stojí akusticky vystavěné skladby "Anděl" či "Španělská moucha". Drsně vyznívá "Komisař sex" s tanečním podkladem. Všechny písně se mohou pochlubit výraznou melodií, která je většinou jejich výhradní devizou. Jak jsem již poznamenal, Petr Kolář je sice kvalitní zpěvák, ale jeho příliš učesaný, profesionální (muzikálový) projev je spíše na obtíž a v tvrdších písních působí přímo křečovitě. Snad jedině v "Šedé myši" se propůjčil k drsnější poloze, která jinak dost pustou skladbu hodně pozdvihuje. V písních jemnějších je už Kolářův zpěv přijatelnější, vynořují se ale konvenční postupy, nenápadité aranže a především nemoderní zvuk, pročež posluchač může snadno podlehnout dojmu, že nemá v přehrávači desku z roku 2002, nýbrž někdy z kraje devadesátých let minulého století.

"Držhudbu!" je albem vskutku podivným. Na několika místech snad probleskne i záchvěv zajímavé invence, překvapivé pasáže, ale jinak je většina alba naprosto odhadnutelná a klišovitá. Totéž lze říct o textech, které jen málokdy překročí autorský průměr (věčné téma sexu a prvoplánového rebelantství). Precedens mají slušné jméno v českém kontextu, ale pokud budou točit desky jako "Držhudbu!", lehko o něj přijdou (jestli už se tak nestalo).


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY