Možná že Jason Mraz už nikdy nenahraje tak úspěšný hit, jakým je nesmrtelná pohodovka "I'm Yours" z jeho nejprodávanější nahrávky "We Sing. We Dance. We Steal Things." z roku 2008. Červencová novinka "Yes!" ale ukazuje, že se o své místo na slunci bát nemusí: silný komplet čtrnácti položek tvoří dohromady nesmírně vyzrálý celek, který vyčnívá svou lehkostí a klidem, jenž z něj vyzařuje. Díky spolupráci s dívčí skupinou Raining Jane se navíc jedná o pestrou a instrumentálně bohatou desku.

S indie pop-rockovou čtveřicí se Mraz seznámil už před sedmi lety a již tehdy věděl, že s ní chce v budoucnu spolupracovat: zaujala ho vokální harmonie i pestrá paleta nástrojů, kterou děvčata používala. Ta sahá od bicích přes kytary až po mandolínu nebo sitár a právě tato rozmanitost je jednou z příčin zdaru páté řadovky, jejíž songy zpěvákovi členky pomohly skládat a obohatily je i svými vokály. Ty pomáhají vytvářet téměř meditačně klidnou atmosféru, která sálá už z úvodního intra "Rise".

Mraz byl vždy typem uvolněného písničkáře, který netlačil na pilu, ale na "Yes!" působí snad ještě vyrovnaněji než kdy dříve a ve svých romantických zpovědích se vyhýbá klišé. Ať lásku oslavuje, nebo se jí trápí, z jeho slov čiší nadhled. "Láska je legrační věc, kdykoliv ji dám - vrátí se mi zpět," zpívá v houpavém pilotu "Love Someone", kdežto v nádherné baladě "It's So Hard To Say Goodbye To Yesterday" (která je jedinou coververzí na albu, původně od Boyz II Men) trochu hořce dodává: "Je tak těžké rozloučit se se včerejškem, vezmu si s sebou vzpomínky z dob, kdy jsi pro mě byla sluncem po dešti."

Písničky z nové desky jsou přirozeně chytlavé, ačkoliv se nejedná o žádné prokalkulované kolovrátky. Sedmatřicetiletý muzikant se občas nebojí narušit vlažně plouživé tempo a příjemně energická "3 Things", v níž má pro fanoušky tři tipy, co dělat, když na ně padne tíseň, nebo na ukulele zahraná "Back To The Earth", kterou otevírá kohoutí kokrhání, se rychle vrývají pod kůži. Druhá jmenovaná skladba, ve které se skrz vypínání mobilů a boření rukou do hlíny obrací k přírodě, se navíc zdát být možná největším hitem celé kolekce a svou uvolněností připomene právě výše zmíněnou "I'm Yours" či "The Lazy Song" kolegy Bruna Marse.

"Yes!" působí jako oáza klidu, jako necelá hodina hudebního relaxu, který nabízí i překvapivé momenty. Koneckonců závěrečných šest minut přináší velkolepé finále v podobě dechberoucí "Shine", v níž interpret přihazuje historku o vzájemném působení Slunce a Měsíce a její šamanské bubnování a duchovní atmosféra posluchače spolu s gradujícím závěrem strhnou. Mrazův pátý řadový počin nebude vděčným hitparádovým soustem, neznamená to ale, že na něm nejsou hity. Jsou. Jen byly zbaveny všech přebytečných pozlátek a dokazují, jak bohatě a kreativně se dá v době elektronických vychytávek pracovat s akustickým zvukem.