Dry The River jsou zvláštní partička. Jejich debut obalený působivým a zapamatovatelným žraločím motivem překvapivě nepřinesl žádnou rychlou kytarovku, ale zadumané, atmosférické indie-folkové dílko, které sice nezbořilo hitparády ani prodejní žebříčky, ale nabídlo dlouho zapamatovatelný hudební zážitek. Jejich zařazení jako předskokana energických Biffy Clyro na loňském turné bylo sice překvapivé, ale ve výsledku jejich set udělal koncertní zastávky rozmanitějšími a pestřejšími. Druhé album přichází poměrně v tichosti a bez okázalých fanfár (myšleno proma). Dry The River zůstali očividně stát stále při zemi a dále na sobě tvrdě pracují. O to více potěší, jak moc se jim novinka povedla.

Tvorba těchto Londýňanů zaujme především působivým vokálem zpěváka Petera Liddlea, jehož specifické zabarvení skvěle podtrhuje atmosféru jednotlivých písní a dodává jim jakési melancholické podbarvení. Právě vokál je vůdčím instrumentem i na novinkové desce. Příkladem budiž úžasná píseň "Hidden Hand", jejíž naléhavost vás musí dostat do kolen.

Naprosto podmanivým způsobem zaujme nickcavevovský duet "Roman Candle" s hostující skotskou zpěvačkou Emmou Pollock (např. The Delgados). S posluchačovými emocemi zase mocně pracuje "It Was Love That Laid Us Low", kde uchu lahodí nejen opět výborný Peter Liddle, ale i zajímavé jemné kytarové party a něžné vybrnkávání. S atmosférou zde pracují s neuvěřitelnou lehkostí a přehledem zasloužilých bardů.

V kolekci nezapadne ani výborná singlová pohodovka "Gethsemane" s překrásným refrénem a výtečnou gradací. Těsně před koncem desky ještě potěší epičtější "Vessel", která by mohla být z fleku díky svému zapamatovatelnému a silnému refrénu skvělým indie hitem. Tím však výčet toho nejlepšího nekončí, tento albový zářez totiž slabých míst nemá a každá píseň je úchvatná. Až z těch vjemů jde hlava kolem.

Srovnáme-li novinku s debutem, vyjde vítězně aktuálně recenzovaný počin, který oproti svému předchůdci nabídl vyrovnanější kolekci skladeb. "Shallow Bed" sice přinesl několik zdařilých hitů ("New Ceremony", "No Rest", "Weights & Measures"), které nejspíš Dry The River budou na koncertech prezentovat stále dál, ale "Alarms In The Heart" zaujme vyspělejším skladatelským umem. Kapela očividně za uplynulé dva roky dospěla a vypilovala svůj zvuk k dokonalosti. Pakliže dříve připomínali slavnější Mumford & Sons či Noah And The Whale, nyní mají rukopis jasně rozpoznatelný a mají šanci být do budoucna těmi, kterými se budou inspirovat jiní.