Rodák z Moravských Knínic Pavel Helan se i na druhé desce představuje v několika polohách. Tu celkově romantickou (celkově je míněno hudebně i textově) prezentují písně "Jaro" a "Poslouchej" - k nim se dá hned dodat, že patří k tomu nejlepšímu, co je na novince ke slyšení. U prvně jmenované celý dojem podtrhává i takřka éterický backing vocal, "Poslouchej" je zase silná svým citově plným textem a ladnou melodií, která si získá srdce nejedné slečny či dámy. Oproti tomu stojí poloha vážná, složitá na přemýšlení nad významem textů, doplněná taktéž odpovídajícím hudebním doprovodem, kdy hlavně v songu "Kovář" hledá Helan cestu, kudy dál. Většina alba však jasně dokazuje, že písničkář svoji (minimálně hudební) cestu dobře zná.

Je totiž udělaná z často humorných textů, nápadů více či méně parodických, kdy si interpret bere do úst spoustu témat, co mu nejsou svatá. V songu "Kristýnka" se zamiluje do dívčiny, která žije v Německu, a hned v refrénu použije jódlování, tak typické pro naše sousedy. Do ostrých hudebních vod zabrousí skladbou "Metal". Tento styl dokáže věrným způsobem napodobit i bez použití elektrické kytary (!). A nebojí se po svém interpretovat téma, při kterém se obzvláště řidičům udělá hodně hořko v ústech - dálnici "D1". Zde mu hodně vypomohli herci z Komediomatu a díky nim se můžeme hodnověrně přenést do autobusu jedné nejmenované soukromé společnosti a svézt se z Prahy až do Brna a někteří spavci třeba i do Olomouce.

Zdá se vám album stále málo pestré? Do takřka kolážovitých tvarů ho posouvá píseň "Svaťba", která po svém převypráví biblický příběh o svatbě v Káni Galilejské. Zde a v jediné anglicky zpívané písni "Gospel" se ke slovu dostává i cimbálová muzika Grajcar. Stejně jako cimbál ale patří k Moravě i dechovka a pro ni je tematicky jako ušitá skladba "Kaplička". Ne, nelekejte se - song nespoléhá jen na dechové rytmy, ale můžeme slyšet vyhrávky mezi jednotlivými slokami a ty se v této minutu a půl trvající písni nacházejí celé dvě. Titulní "iBůh" už byla dostatečně popsána v naší minirecenzi.

Síla Pavla Helana tkví jednoznačně v jeho svěrákovském humoru, se kterým dokáže různá témata, věci a lidi podat tak, jak je vidí ve svých očích. Neshazuje je, přisprostle neuráží, ale naservíruje je tak, že vám zůstává lehký úsměv na tváři ještě hodně dlouho po poslechu alba. To je celé prošpikováno hravostí, fígly, muzikantskými kouzly i vtípky, kdy například úplný konec po zhruba minutovém tichu obstará důvěrně známý hlas: "Dovolali jste se do společnosti …, vyčkejte na spojení s operátorem."

Nahrávce se dají vytknout maximálně dvě věci - již zmiňovaná píseň "Kovář", s refrénem zpívaným zkresleným hlasem, a Helanovy sykavky. V kontextu s klady, které jsme zmínili výše, se však jedná o zanedbatelné výhrady. Vlídného humoru je totiž v poslední době na tomto světě jako šafránu. Pravdivost tohoto tvrzení si můžete sami ověřit i na Helanových živých koncertech.