Woo-Doo Kamila Střihavky

21.04.2002 21:09 - Honza Balušek | foto: facebook interpreta

Po účinkování v několika muzikálech (hlavně "Jesus Christ Superstar" a "Johanka z Arku"), dvou deskách s kapelami BSP a No Guitars přichází Kamil Střihavka s albem "Woo-Doo!", pod kterým je podepsaný jen on sám. Za skladatelského a producentského dohledu Michala Pavlíčka, Milana Cimfeho a Pavla Karlíka natočil výtečnou poprockovou desku. Více v dnešní recenzi.
8/10

Kamil Střihavka - Woo-Doo!

Celkový čas: 46:49
Vydavatel: Sony Music / Bonton
(Nahrávka Kamila Střihavky "Woo-Doo!" byla na MusicServeru od 22. do 28. dubna zvolena za Album týdne a v tomto období ji na E-store.cz koupíte za zvýhodněnou cenu 389,-.)

Kamil Střihavka - Woo-Doo!
© facebook interpreta
Kamila Střihavku jsem vždy považoval za o chloupek lepšího zpěváka, než je Dan Bárta, ale kromě muzikálu "Jesus Christ Superstar", kde se spolu "utkali" tváří v tvář, to bohužel neměl jak dokázat. Samozřejmě ne že by se nesnažil, vydal dvě výborná alba s BSP, poměrně zdařilé nahrávky s No Guitars, ale zatímco Bárta proslul jako stylový chameleon s výrazným hlasem, Střihavka pro většinu národa zůstal jen muzikálovou hvězdou. Právě to se teď pokouší změnit svým prvním sólovým albem nazvaným "Woo-Doo!". A osobně si myslím, že se mu to může podařit.

Poněkud překvapivě se Střihavka nepodílel na materiálu, který deska obsahuje, ale nechal jej na trojici producentů, kterými jsou Milan Cimfe a Pavel Karlík, dva ostřílení matadoři ze studia Sono, kteří měli v poslední době ruce snad ve všech významných českých deskách, a Michalovi Pavlíčkovi, se kterým už působil ve skupině BSP. Na desce jde slyšet, že vznikala několik let a nahrávala se několik měsíců, je zvukově barevná a aranžérsky dotažená. Naštěstí však netrpí problémem podobně vznikajících desek, které mnohdy sice skvěle hrají, úžasně znějí, ale neobsahují nijak zvláštní písničky. "Woo-Doo!" je jimi naštěstí napěchované až po střechu.

Jisté je to, že se Střihavka nevydal žádnými moderními směry, ale natočil poměrně umírněnou a přístupnou desku, jejíž rockpopový zvuk dává vyniknout jeho hlasovým dispozicím. Jinak řečeno, na "Woo-Doo!" najdete ne úplně "obyčejné", ale přece jen písničky v tom nejklasičtějším smyslu slova. Jsou tu jak rockové vypalovačky, mezi než patří třeba střednětempá "Konečně doma" (jediná coververze, původně od Marca Cohna), "Dárek" nebo "Tvý rty", tak téměř rádiové hitovky, jejichž nejzářivějším příkladem může být skutečná pohodovka "Kpt. Flint", ale samozřejmě i pomalé písničky, neřkuli balady. A zatímco na většině desek jsou balady často tím nejhorším, na Střihavkově sólovce patří naopak bezpochyby k tomu nejlepšímu. Už pilotní singl "Woo-Doo!" s téměř akustickým zvukem je perlou českého éteru, ale podobně povedených pomalých písniček je zde více. Snad nejlepší písničkou na desce je Pavlíčkova "Možná jsme takhle umřeli", ve které si zazpívala i Lucie Bílá. Její přítomnost navíc není není nijak zvýrazněna, ale naopak zpívá jen v druhé půlce a její zpěv (či spíše pouze backvokál) jen podporuje atmosféru písničky. V závěrečné "Když se snáší déšť" zpívá zase Bára Basiková a vznikla tak další skvělá skladba. Z pomalých písniček tak jen trošku pokulhává téměř šestiminutová "Chci vítr hnát", která svou až příliš intimní atmosférou z desky poněkud vyčnívá.

Sólové album Kamila Střihavky přináší kvalitní rockové písničky, jaké by ale neměly mít problém zahrát i česká rádia, aniž by při tom na koncertech měly znít nějak moc vyměkle. Album se asi nestane ničím přelomovým, ale kdyby všechny "obyčejné" české desky byly podobně profesionálně udělané, mohli bychom být jedině rádi.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY