Od relativně progresivní dance music k čistokrevnému popu. Taková je současná cesta londýnského muzikanta, skladatele a zpěváka, který se jmenuje Vincent James Turner a který si říká/říkal Mr. Mouth / Vincent Did It / Frankmusik. Aspoň že ho poznám po hlase, když už dělá úplně jinou muziku, chce se vám říct. Jenže chyba lávky. Na albu "Dear Nicole" nezní Frankmusik jako Frankmusik ani v tomhle ohledu. Otázkou je, jestli to je dobře, nebo špatně.

Jasně, každý umělec se vyvíjí. A Frankův pětiletkový vývoj od bombastických electro pecek typu "3 Little Words" po tuctové balady typu "Teacups" je sice smutný, ale v kontextu celé jeho tvorby, ze které tak rádi čerpali třeba mistři patosu Hurts (oblíbenou hru najdi pět rozdílů hrajte tady a tu), zas ne až tak překvapivý. I to, že Vincent evidentně navštěvuje někoho, kdo mu dává cenné lekce práce s hlasem, je vlastně chvályhodné.

Proč tedy takové nízké hodnocení, ptáte se?

('Cause I said so.)

Protože pop nepop, "Dear Nicole" je ve finále docela nudnou nahrávkou. Frankmusik výrazně (jak se dalo čekat) zvolnil tempo, hybných kusů je pomálu a místo toho nastupuje něco, co by náš a váš oblíbený kolega Miloš Skalka neváhal nazvat melodicky klenutými kantilénami. Rozmáchlé refrény dávají vyniknout Frankovu obdivuhodnému rozsahu, zároveň ale i onomu zmíněnému patosu. Pokud si to ne úplně dokážete představit, dejte si třeba "Dear Nicole". Pochopíte?

Nezní to jako Frankmusik, ale je to Frankmusik - co je to? Výsledky evidentně nového Frankmusikova vokálního kouče. Díky jeho práci slyšíte dosud neobjevené hlasové polohy a barvy. Chvílemi tak mladej Turner zní jako zpěváci glamrockových kapel osmdesátých let minulého století, chvílemi jako snad nikdo (obě polohy si můžete dávat třeba v "Conclusions", tu glamrockovou třeba ve "Stabilizher").

Z "By Nicole" jako z peřiny pubertálního chlapce trčí jediný hit - závěrečná rozchodová píseň "These Streets" s triolovým beatem a zvláštní, ale chytlavou atmosférou. Po pár posleších si budete broukat asi i "Misdemeanor" s fajně nasekaným finále, ploužáček "Go", hymnu "Ephemeral Summer" a electropopový hit s Natashou Bedingfield "Crash And Burn". Na opačném pólu příjemnosti jsou nasírací písničky "Call To Arms" nebo "Teacups". A to je asi tak všecko.

A to je škoda, protože jak bylo napsáno už asi dostkrát, Frankmusik měl období, kdy jeho tvorba stála za to. "Dear Nicole" sice není hromada přehazovaného hnoje, ale tyhle staré dobré časy už připomíná jen málo.