Americká hudební soutěž The Sing-Off není zrovna tou nejznámější ve své kategorii, ale to neznamená, že by neměla úroveň. Neokoukaní výherci třetí řady Pentatonix dokázali vytěžit ze svého triumfu maximum - jejich poslední deska "PTX, vol. II" se dostala mezi desítku nejprodávanějších alb v USA a všechna jejich videa mají mnohamilionové počty zhlédnutí. Že ale pětice hudebníků vyprodá pražský Lucerna Music Bar několik měsíců dopředu, to zřejmě nečekali ani ti největší optimisté. Do posledního místa zaplněný prostor pak výrazně ovlivnil charakter jejich vystoupení - v publiku se totiž sešla jednolitá masa nadšených fanoušků.

Už po první medley skladeb od Daft Punk se rozezněl neutichající aplaus, jako kdyby spíše koncert právě skončil než začal. Přitom to nejlepší mělo teprve přijít: Avi, Kirstie, Scott, Mitch a Kevin sázeli ve svém hodinu a půl dlouhém setu jeden hit za druhým a předváděli dokonalou vokální show - samozřejmě na americký způsob. Nacvičené choreografie, pro něž bylo uzpůsobeno pódium se schody, chvílemi připomínaly seriál "Glee" a koncert by jistě fungoval i bez nich, ale to nebylo ten večer podstatné. Důležitější než cokoliv dalšího totiž byl výborný hlasový výkon kapely. A fanoušci vždy reagovali extrémně pozitivně. Navíc také příjemně překvapili svou znalostí textů (např. jako u závěrečného coveru "We Are Young" od fun.) a chutí zapojit se vlastním zpěvem.

Pentatonix si přízeň publika vrchovatou měrou užívali - nešetřili pochvalami, vtípky i výbornou náladou. Největší odezva následovala po hitech Beyoncé nebo speciální skladbě "Evolution Of Music". Hojné balady vyplňovalo soustředěné ticho, díky kterému bylo možné uslyšet všechny části vrstvených skladeb - beatboxové linky i skvěle natrénované vícehlasy. Vlastní ploužák "Run To You" pak jednoznačně patřil k vrcholům celého setu. A ačkoliv bylo původních písniček minimum (skupina zkrátka zatím svou tvorbu teprve pomalu rozšiřuje), návštěvník nemohl získat pocit, že sleduje jen působivé karaoke. Především zpěváci Mitch a Scott předváděli dechberoucí hlasové výkony, které měly od barové zábavy pro opilé sekretářky daleko.

Premiéra texaské formaci vyšla na výbornou. Ukázalo se, že studiové verze písniček jsou jen minimálně upravované, protože všechny skladby znějí naživo téměř totožně. Když pak Kevin Olusola navíc všem přítomným předvedl, že se dá i unikátním způsobem spojit beatbox a hra na cello, okamžitě vyšlo najevo, že Pentatonix jen neparazitují na cizích hitech, ale že mají hudbu skutečně v krvi (strhující smršť v "Aha!" od Imogen Heap toho byla krásným příkladem). Jejich další návštěva v Praze tak jistě bude opět velkou událostí.