Jaký byly tvé dojmy z Prahy?

Bylo to tam krásný. Z každýho koutu se na mě valila kultura, bylo to tam moc příjemný. Kvůli koncertu jsem tam byla poprvé a fakt mě to město uchvátilo. Máte tolik mostů! (smích)

Víš, že už máš s Prahou jednu kariérní spojitost?

Fakt? Tyjo, úplně jsi mě dostal, já nevím. Jsem kvůli tobě nervózní! (smích) Prozradíš mi to?

Našel jsem informaci, že smyčce z tvého singlu "My Heart Is Refusing Me" se natáčely tady v našem hlavním městě.

No jasně! Máš naprostou pravdu. Nejdřív mi to vůbec nedošlo. Stojí za tím jeden můj kamarád, který je dirigent. V době, kdy ta písnička vznikala, byl v Praze, takže to nahrál tady. Díky za připomenutí.

Jak se tvůj život vlastně změnil od chvíle, kdy jsi vyhrála Eurovizi?

Můj život je od tý doby dost jinej. Díky vítězství jsem začala ze dne na den hrozně moc cestovat a vystupovat. A to je co říct, protože jsem byla neustále na cestách i před tím. Teď je to ještě intenzivnější, potkávám furt nové a zajímavé lidi. Život se mi tak drasticky změnil, ale řekla bych, že k lepšímu. Nejlepší na tom je, že dělám něco, co miluju. Musím ale přiznat, že jako člověk jsem se příliš nezměnila.

Ani trošku?

Dávám si teď jen víc pozor na to, co dělám se svým časem. Jelikož mám tolik práce, hrozně si cením každé volné chvilky a snažím se s ní správně naložit. Den má jen čtyřiadvacet hodin a já většinu z toho pracuju. (smích) O to víc si pak vážím okamžiků, když mám čas na rodinu a přátele.

Zmínila jsi vystupování. Co máš na turné ráda a co tě naopak štve?

Co mám ráda? Jednoznačně to, že dělám věc, kterou miluju ze všeho nejvíc. Být na jevišti a hrát pro fanoušky je úžasnej pocit. Ne vážně - egoisticky přiznávám, že ten pocit je perfektní. Na druhou stranu to není úplně super v tom ohledu, že se ráda dobře vyspím a to tady příliš nefunguje. (smích) Navíc ráda tvořím a mám věci pod kontrolou a to během turné dost dobře nejde. A taky je to dost tvrdá práce, musíš do svýho života zavést určitou pravidelnost. I tak bych ale touring za nic na světě nevyměnila.

Jak to vypadá s druhým albem? Bude jeho zvuk odlišný od první desky?

Nejen že ten sound bude dost jiný, on už je! Mám totiž většinu nových skladeb hotovou. Kromě toho bych řekla, že novinka bude o dost víc vyjadřovat můj osobní postoj, více bude reflektovat moje názory. Jedním slovem bych to album definovala jako "riot". Bude to celé živelné, výbušné. Část skladeb bude také mystických či abstraktních, jestli to chceš pojmenovat takhle.

Pomáhají ti s tímto albem stejní producenti jako u tvého debutu?

Tentokrát jsem se obklopila úplně jiným týmem. Více odpovídají mé nátuře, jsou stejně blázniví, přitom ale děsně v pohodě. Dokonalí parťáci pro všechny špatnosti. (smích)

Co za takovou změnou stojí?

Především to, že se takhle teď cítím - úplně explozivně. (smích) Když jsem dělala desku "Heal", byla jsem v takové duchovní nebo očistné náladě.

A co hity? Cítíš ze strany vydavatelství nebo fanoušků nějaký tlak k tomu, abys přišla s další "Euphoria", nebo pro tebe hitovost nehraje roli?

Jediná věc, na který mi záleží, je to, že dělám, co mě baví. To je nejdůležitější. Můžete to zkusit ovlivnit, ale nikdy přesně nevíte, co bude hit a co ne. Názory a vkusy lidí se různí a nakonec to jsou ti samí lidé, co rozhodují o osudu té či oné skladby. No a když spadáte pod velkou nahrávací společnost, tak ta platí rádiím za rotaci vašich zatracených songů a to je vážně fajn! O hitech prostě nepřemýšlím. A upřímně mě i dost rozčiluje, když na mě furt někdo dělá tlaky s tím, ať udělám hit. Vždyť to kazí celou energii a duši tý písničky.

Jsi ten hlavní člověk, když přijde na nahrávání desky? Máš ráda věci pod kontrolou?

To si piš! (smích) Ale má to svoje opodstatnění, není to jen tak. Abys přesvědčil ostatní, že věříš tomu, co děláš, musí výsledek tý práce nést určité známky tvý osobnosti. Když je to práce někoho jinýho, tak je to takový cizí, nepatří ti to. Samozřejmě pracuju se širokou škálou hudebníků, ale protože mám prsty prakticky ve všem, připadá mi ta hudba pak víc opravdová a upřímná.

Takže si píšeš vlastní texty a tak?

Jo, jo. Na "Heal" jsem napsala všechny texty já. Pochopitelně nastávají chvíle, kdy nemůžete přijít na jedno blbý slovo, který by se tam rýmovalo, prostě se zaseknete. Pro tyhle případy mám vždycky po ruce svoje textový rádce.

Přemýšlela jsi někdy o tom, že bys napsala song ve švédštině? Nebo to prostě ani nepřipadá v úvahu?

Nepřipadá to v úvahu! (smích) Každý jazyk zní jinak. A švédština je taková dost melodicky výrazná. Některý pocity ve švédštině ani nejdou vyjádřit, víte? Je to krásný a bohatý jazyk, ale je prostě taková až moc výrazná, neřku-li neotesaná, když ji pozorně posloucháte. No... takže jsem o tom nepřemýšlela (smích).

Jaká témata probíráš ve svých textech?

Jsou příběhy nebo situace, který mi přijdou zajímavý. Jedno z témat, co zazní v písničce dneska večer, je třeba nepokoj, pouliční bouře. Můžeme to nazvat jako "riot-song". Ve světe se toho teď děje hodně špatnýho. Podívejte se na situaci v Číně, Venezuele, kdekoli. Všude se něco děje. A tak jsem napsala "Dumpster" o vlivných lidech, třeba diktátorech, nebo o komkoli, kdo má šlupky peněz. Snažila jsem se popsat jejich vztah k nám, obyčejným lidem, a celkově se soustředit na to, kdo vlastně řídí naši společnost. Platíme těm lidem nahoře peníze za to, aby nám zařídili, že se budeme mít dobře. Takže když to shrnu, tak je tenhle song o tom, že by to ti mocní mohli konečně už pochopit, že tu jsme my a chceme žít dobrý život. A pak budu hrát ještě jeden song, který se jmenuje "Jupiter Drive", a ten je v podstatě o posedlosti. O ženě, která je tak hrozně posedlá mužem. Ale pořád je to všechno o interpretaci, o tom, jak člověk pochopí ten text sám. Lidi si myslí, že to je lovesong a já to přitom jako lovesong vůbec nepsala! Já to psala jako píseň o šílený ženský! (smích). Hranice mezi posedlostí a láskou je zkrátka hodně tenká.

Je tu nějaký umělec, který tě ovlivňuje? Co teď posloucháš za muziku?

No, přiznám se, že teď zrovna moc hudbu neposlouchám. Ale když už si něco pustím, tak mě to hodně ovlivňuje, chápeš, jak to myslím? Těžko se mi pak přichází s něčím vlastním, co pochází přímo ze mě. Ale když už se mě ptáš, tak mám ráda Chromatics, jakoukoli elektroniku. Líbí se mi, když je v té písni slyšet, že ten někdo - skladatel, producent, hudebník, to je jedno kdo - jí věnoval spoustu sil a času. Když je každá vteřina zaplněná co nejvíce zvuky. Takže obdivuju i Kavinskyho a vůbec všechny, kdo se podíleli na soundtracku k filmu "Drive" (smích). Poslechnu si i Bonobo. Všichni to jsou takoví skromní umělci, dělají si prostě svoje a zůstávají věrní svýmu úžasnýmu zvuku.

Bonobo tady byl asi čtrnáct dnů před tvým koncertem.. mělas přijet dřív!

Co?! Fakt? Sakra, tak teď ti závidím! To jsem tady tedy měla už dávno být...

Mám tady ještě pár otázek od tvého českého fanklubu. První, co chtějí vědět, je, co znamená tvoje tetování na prstu. Máš tam prý "white noise".

"White noise" je můj oblíbený zvuk. Je to takový ten hluk, který ani nevnímáte. Je to takové to tššššššššš, jako když přepnete v televizi na kanál, co zrovna nefunguje.

Jsi známá tím, že žiješ zdravým životním stylem, ale přesto - máš nějaké to guilty pleasure, něco, co máš ráda, ale stydíš se za to?

Hmm... (dlouze přemýšlí). Je pravda, že když něco začnu dělat - třeba koukat na film nebo jíst - tak nemůžu přestat! (smích) Dělám to do té doby, než mám dost. No a co se týče jídla, je to samozřejmě jediný: čokoláda. A pendreky. Nesmím tyhle věci jíst. Ale když tam prostě jsou, tak je musím sníst.

Ale ve Švédsku přece jíte pendreky slaný, že jo?

No jasně, takhle se to přece má chutnat!

Tady ne! Tady máme všechny pendreky sladký.

To zní hezky, ale prostě... (smích)

No a je tu poslední otázka: jak se tedy čte tvé jméno správně? Je to Loreen s "e" nebo Loreen s "í"?

Úplně správně je to s "e", ale všichni už mě nazvali "Lorín" tolikrát, že se to docela chytlo, takže slyším na to, když na mě někdo volá tímhle jménem. Ale víc mě potěší Loreen s "e" (smích).