Recenze alba vážné (či chcete-li klasické) hudby na musicserveru budete hledat jen velmi obtížně. Ne že bychom neměli žádné, ale spočítáte je na prstech jedné ruky a maximálně sem tam zabloudíme do klasického crossoveru, což je také případ alba "Sporcelain" Pavla Šporcla, respektive jeho živé podoby pojmenované "Sporcelain Live On Air". Onen název není samoúčelný. Koncertní verzi, kterou jak v audio, tak video podobě na albu najdete, totiž zachytily mikrofony a kamery ve velmi specifickém prostoru haly pražského ruzyňského letiště.

Vystoupení zaznamenaly kamery České televize, z čehož bohužel pramení asi největší negativa nahrávky. Samotnému Šporclovi nebo jeho kapele se dá jen těžko něco vytknout, přece jen je to profesionál každým coulem. Režisérovi a vlastně všem jeho spolupracovníkům však ano. Když vložíte DVD do přehrávače, najdete na něm jednoduše televizní záznam, který je prakticky stejný, jako by ho natáčela sportovní redakce na akci typu Fotbalista roku. Střih je naprosto tragický, dynamika vůbec nekoresponduje s tématem a hudbou, navíc vás žádným momentem nevtáhne dovnitř. Prostě totální absence atmosféry, která by takovémuto koncertu slušela. O tom, že se toho dosáhnout dá bez rozdílu žánru, vypovídá řada jiných DVD, převážně tedy těch zahraničních. Je to velká škoda a nevyužitá příležitost a je úplně jedno, že máte na výběr surround zvuk i dolby stereo.

Někdo by mohl říct, že Šporcl je hlavně o hudbě a bude mít svým způsobem pravda. Jenže ani zde to není úplně stoprocentní. A i tentokrát za to může technika. Relativně snadno na CD poznáte, kdy hudebník hraje na elektronické housle a kdy na klasické. Samozřejmě, mají jiný zvuk, ovšem zde rozdíl tkví ještě v něčem jiném. Při finálním masteringu se jaksi nepovedlo výsledný zvuk elektronických houslí umravnit tak, aby zněly libozvučně. Někdy doslova řežou do uší, a to velmi nepříjemně.

Tak a dost s negativy. Odteď už jen chvála. Pokud se přenesete přes zmiňované nectnosti, můžete se ponořit do moderního pojetí současné klasické hudby a je vlastně úplně jedno, zda se jedná o Šporclovy vlastní skladby, kompozice českých autorů nebo inspirace ve Francii či Spojených státech. Začíná skoro v tanečním tempu, aby posléze zvolnil. Ne že by rychlé skladby byly horší, obzvláště "Violin 1st" se hodně povedla, ale přesto ty volněji pojaté přinášejí větší požitek.

To nejlepší ovšem přichází až v druhé půlce, kdy si k sobě houslista přizve Terezu Černochovou, aby s ním zazpívala hned trojici písniček. Tou první je "No More I Love You's" od Annie Lennox, kterou kupodivu najdete pouze na CD, druhou "You Are So Beautiful" a konečně poslední "Je nebezpečné dotýkat se hvězd". Všechny tři jsou vynikající, a přesto jedna z nich výrazně vyniká, a sice třetí jmenovaná, kde se potkává v jakémsi jamu pouze zpěv Černochové, housle Šporcla a kupodivu i jeho výborný vokál.

Neznamená to ovšem, že by zbytek nestál za poslech. Například druhá instrumentální část živáku nabízí výrazné vrcholy - setkáváme se s nimi v irské "Women Of Ireland", kterou Pavel Šporcl uvádí pod názvem "Na perutích", v jímavé "John Thomas" a v neposlední řadě "Ne me quitte pas" Jacquese Brela, kterou ovšem také na DVD nenajdete. Co se naopak na videozáznam vešlo a na CD nikoliv, to jsou Šporclovy hrátky s looperem.

"Sporcelain Live On Air" bohužel působí jako nevyužitá příležitost. Záznam velmi dobrého koncertu na netradičním místě totálně zazdilo jeho zpracování. A s tím už nic nenadělá ani sebelepší houslista. Přesto ale titul stojí za pozornost, ať už díky hudební kvalitě ve spojení s velmi povedenou dramaturgií, která nenechá posluchače upadnout do letargie, nebo třeba kvůli spolupráci s Terezou Černochovou.