Vítám vás, milí čtenáři, u další přílohy MusicServeru Podzem. Nedávno jsem přemýšlel, že bych se v tomto "podzemním editorialu" mohl zmínit o roztomilé fóbii českého muzikanta z toho, že nemá CD. Tedy - oficiálně vydané CD, protože spousta kapel má dojem, že když vydají desku u nějaké firmy - byť třeba úplně nepodstatné, a co se týče distribuce zcela neschopné - je to cosi víc, než kdyby si ji vydali sami. A to už vůbec nemluvím o tom, že jsem se doslechl i o praktikách některých vydavatelů typu: "Přineste nahrávku, obal a dvacet tisíc, a my vám to vydáme...". No a než jsem se dokopal k tomu to zformulovat, přečetl jsem si jeden rozhovor a náhle už nic nebylo třeba formulovat, protože bych se jen snažil o něco, co už bylo řečeno. Tak tedy - hovoří Adam Nenadál ze společenství Silver Rocket: "Vždycky přijde nějaká nahrávka a k tomu takovej oficiální dopis, co začíná podobně: "Vážené hudební vydavatelství, dovolili jsme si Vás oslovit s prosbou o zvážení případné spolupráce. blablablabla." Pokaždý se směju jak blázen. To jsou lidi, kterým je jedno, kde to vydají - to je jim úplně buřt. Prostě chtějí mít Vlastní Desku, Nezapomenutelné Dílo - pomník - a je jim naprosto volný, co jsme za lidi a jakou muziku děláme. Jeden blbec mi dokonce několikrát volal, bylo to fakt trapný. Ptal jsem se ho: "Proč si myslíš, že to máme vydat zrovna my?" Vůbec nevěděl, co říct. Já hraju v kapele Gnu a můžu teda mluvit jen za Gnu, ale my jsme nikdy nikam neposílali žádný demo. Žádnýmu labelu. Připadá mi to trapný, takhle se vnucovat. A plačtivý řeči, že kapely, který nikdo nezná, nemají jinou šanci a prostě se jen takhle snaží dostat se do povědomí - to jsou kecy. Já vlastní muzice věřím natolik silně, že si jí samozřejmě sám vydám. Se všema radostma a starostma kolem toho. Lidi, který nevěří vlastní muzice, posílají dema na "vydavatelství" a labely. Nechtějí nést to riziko a schovávají se za to, že jsou "muzikanti" a ty věci okolo že by měl dělat někdo jinej..." (celý rozhovor najdete tady). A jaký na to máte názor vy?

Tonda Kocábek

Review: hladoví Ahmedi pokřtili Lajku i Salám
Ve středu 3. dubna pokřtilo v pražském Paláci Akropolis sdružení Ahmed má hlad své debutové album "Salám a Lajka". Bohužel - nejsilnější dojem, který z té akce mám, vůbec nesouvisí s jejím obsahem, je totiž takový, proč si vedení tohoto klubu ještě drží toho pána, co seděl ten večer za mixpultem??? Opravdu musí návštěvníci, kteří zaplatí nemalé vstupné, trpět ozvučení, za které by se - a to opravdu nepřeháním - musel stydět i kdejaký zvukařský začátečník? Už naprosto rozumím tomu, proč si i některé domácí skupiny do Akropole berou své vlastní zvukaře.
Večer zahájili hosté - polské sdružení Kapela ze wsi Warszawa. Věnují se ryzímu akustickému folklóru, takže po mně nechtějte nějaké hodnocení, toto není moje parketa. Osobní dojem je, že jsou velmi příjemní, ale tak dvacet minut, potom už to pro ostatní krom stylových puristů začíná být únavně opakující se. Taky bych asi přivítal v sestavě nějaký melodie nosný nástroj typu třeba akordeon - spojení vesměs sólových smyčců a rytmických nástrojů má totiž možnosti jen omezené. Nevím, jestli to byl úmysl nebo výsledek zvukařova působení, ale Ahmedi začali hardrockově - a byla to pro mě pěkná nuda. Pak ovšem nastoupili dechaři (včetně hostujícího pozounisty), akordeon, hostující houslita, zpěvačka Laura a už to bylo ono. Tedy pokud jste si odmysleli baskytaru hlasitější než všechno ostatní a téměř neslyšitelnou zpěvačku. Při následující jízdě se smetly hranice a v publiku tančili i punkáči. Nakonec tedy večer dopadl docela dobře, a i samotný akt křtu byl milý a důstojný - žádná devastace stříbrného kotoučku, ale obyčejné šampíčko. Ovšem příště se na kapelu půjdu podívat jinam.

Sunshine rekapitulují a vyrazili na obří turné
Táborské trio Sunshine patří bez debaty k nejúspěšnějším českým kapelám v zahraničí. V minulých dnech vypustili reedici původně jen vinylového alba "Hysterical Stereo Loops, Beasts And Bloody Lips", která byla, jak už je dnes zvykem, digitálně remasterována. Krom původního obsahu na nové verzi najdete ještě tři bonusy, z nichž jedna skladba dosud nebyla vydána. Zároveň 10. dubna skupina vyrazila na turné, které asi nemá mezi místními kapelami obdoby. S výjimkou pár dnů volna budou na šňůře až do poloviny června. A o tom, že toho volna bude opravdu pomálu, svědčí skutečnost, že těch koncertů bude zhruba 65 (##!!!###), přičemž na programu je půl Evropy, včetně devíti zastávek v Anglii. Přesný rozpis turné najdete tady.

Anyway v golfovém klubu
Pražská čtveřice Anyway uvádí v těchto dnech na trh své debutové album "Golf Club". Vyšlo na značce Day After rec. a najdete na něm deset energických punkových kousků, protkaných vlivy noise a emo-coru, okořeněných výbornou foukací harmonikou. Jako bonus jsou přidány čtyři skladby ze starších vinylových singlů. Album podpoří kapela pochopitelně i aktivnějším koncertováním - v květnu je například čeká německé turné. (12. -19.5. čili jinak řečeno osm koncertů během osmi dnů...)

S.P.B. křtí debut
O debutovém albu alternativního tria Skrytý půvab byrokracie jsem se tu už zmiňoval. Dnes jen doplním, že pokřtěno bude v sobotu 20. dubna v novém pražském klubu Nedostižný etér, který najdete mezi Náměstím Kinských a Arbesovým náměstím na Smíchově. Kmotry desky budou Mikoláš Chadima (MCH Band) a Pepa Janíček (Plastic People Of The Universe, Dún An Doras), jako hosté vystoupí Romana Plischkeová, Jiří Alexa (ex Oswald Schneider, Domácí kapela) a Jan "Šolich" Krucký (Pod Černý vrch).

Další lahůdky od Black Pointu
Na konec dubna chystá vydavatelství Black Point nové dva tituly. Prvním je další sólové album Mikoláše Chadimy "Tagesnotizen", na kterém se Chadima po letech vrátil k práci se smyčkami a zhudebnil na něm texty německého disidenta Jürgena Fuchse, umučeného Stasi. Mezi hosty je především zajímavá účast perkusisty Vlasty Marka (kdo zná Chadimovu knihu Alternativa, ví proč...). Album je připraveno především pro zahraniční trhy, kde má v současnosti Chadimova tvorba výraznější ohlas než u nás. Druhou novinkou je další dvojalbum z edice Archiv, Švehlík/Marno Union, legendární kapely sedmdesátých a počátku osmdesátých let, v jejímž čele stála dvojice Pavel Richter a Luboš Fiedler, což jsou jména, která by pro každého znalce domácí scény měla být pojmem.

Pod Černý vrch konečně zpátky
Když v prosinci roku 2000 odehrála skupina Pod Černý vrch svůj poslední koncert, přišla s prohlášením, že přerušuje činnost na zhruba půl roku. Pauza se - i díky personálním změnám - protáhla o rok, a tak se na pódia navracejí až nyní. V sestavě klávesy nahradila viola a PČV nyní tvoří krom rodinného tria Ivana Kubíčková (housle), Jan "Šolich" Krucký (zpěv, housle) a Jiří Kubíček (baskytara) nově i Eva Burgetová (viola - ex-Porybný štramák, Špacír Bleu, Petřín) a renomovaný bubeník Martin Rychta (ex-Čechomor, George&Beatovens, jinak i Bezvětří Vaška Koubka). 30. května vystoupí v pražské Deltě, v červnu pak s nimi můžete jet i k moři do Chorvatska.

Kelti opět zvou na Beltine
Zatímco většina našich krajanů má datum 30. dubna spojené se svátkem čarodějnic, vyznavači keltské kultury slaví Beltine. Sdružení Bratrstvo Keltů pořádá při té příležitosti každoročně putovní hudební festiválek, který začíná 30. večer a končí na prvního máje v poledne, takže se jedná o šestnáctihodinový non-stop maraton. Letošní osmý ročník najdete na hradě Valečov v Českém ráji. Vystoupí oblíbení zástupci žánru - Jan Hrubý & Kukulín, Czeltic, Asonance, Dún An Doras, ale i třeba Divokej Bill, ze zahraničí přijedou bosensko-slovenští Keltieg nebo třeba Fernhill z Walesu. Krom hudby bude možné shlédnout ukázky keltských tanců i tradičních řemesel. Více najdete tady.

Browsení po síti
Pokud dobře vládnete angličtinou, můžete si přečíst zajímavý rozhovor se slovenskou skupinou Frogski pop, který je i zároveň i o asi v současnosti nejzajímavějším slovenském vydavatelství Slnko records. Najdete ho tady. V pondělí 8. dubna zahrála v Praze newyorská skupina Gogol Bordello, jejichž vystoupení kolega Lukáš označil za svůj životní zážitek. Pokud jste tam nebyli, můžete se alespoň podívat na jejich web. Máte-li rádi hlukařské spolky, pak byste určitě neměli pominout web domácích klasiků žánru, mosteckých Napalmed. A konečně něco hodně užitečného na závěr dnešních webových tipů. Na slovenském webu s hodně zavádějícím názvem, najdete jakýsi souhrn odkazů na všechny možné webové recenze nejrůznějších alb. Doporučujeme jedenácti z deseti podzemníkům.

Album holandsko-moravského přátelství
Houslistka a zpěvačka Iva Bittová se přihlásila s novým albem. Představuje se na něm ve společné spolupráci s The Nederlands Blazers Ensemble (NBE), což je patnáctičlenný soubor, který se skládá ze sólistů z hudebních těles Royal Concertgebouw Orchestra, Rotterdamská Filharmonie, filharmonie rozhlasu, z hudebního tělesa Residentie Orchestra v Haagu a z tělesa Netherlands Balletorchestra. Album má název "Ples upírů", bylo nahráno 6. dubna 2000 na společném koncertu v Haagu a obsahuje 14 skladeb v aranžích Stevana Kovacse Tickmayera. Desku, která poprvé vyšla před dvěma lety v Holandsku, vydávají brněnští Indies a obsahem je jakýmsi průřezem repertoárem Bittové, včetně třeba skladeb s Andreasem Krőperem, projektem Bílé Inferno či seskupením Čikori.

Na festival do Petěrburgu?
Nevím, jaké jsou vaše cestovatelské chutě, ale od 26. do 28. dubna se koná v severozápadní výspě Ruské federace, Sankt Petěrburgu (no ano - bývalý Leningrad) festival s dost zajímavým obsahem. Má název SKIF 6 (=Sergei Kuryokhin International Festival) a široký žánrový rozsah vesměs alternativních směrů. Krom domácích umělců vystoupí třeba Peter Brotzman (D), Huutajat (FI), Kampec Dolores (HU), Palinckx (NL), Paraffin Affiliates (FI), Metamorphosis (A), K.K.Null (JAP), Jay Denham (USA). Více zde.

...a ještě tradiční třešnička na závěr
V pravidelné pozvánce na koncert zahraničních interpretů vám do diáře mohu nabídnout čtvrtek 18. dubna, kdy vystoupí ve strahovském Klubu 007 francouzské duo Cheval De Frise. Tvoří je bubeník a kytarista, hrající na akustickou kytaru, která je ovšem ozvučena přes zesilovač a zkreslena efekty. Večer doplní táborská dvojice kapel Waawe a Deverova chyba, takže to bude stát za to.