Karel Zich byl víc než kvalitní napodobeninou Elvise, ukazuje výběrovka "Paráda"

19.04.2014 11:00 - Milan Menčík | foto: facebook.com/pages/karel-zich

Už 13. července to bude deset let, co si Karel Zich naposled užil svoji zálibu v potápění. Po vynoření z moře však dostal rozsáhlý infarkt a z korsického Porto-Vecchia už se nevrátil živý. Zůstalo po něm mnoho skvělé muziky, kterou Supraphon připomíná ve dvaadvacátém dílu své Zlaté kolekce.
7/10

Karel Zich - Paráda (Zlatá kolekce)

Skladby: CD 1: Ten zámek je náš, Sůl do očí, Nešlap mi na sandály, Trying To Get To You, Hound Dog, Můj sok, Je to fajn, mámo, Kudy? - Tudy!, Žárlím na tvůj stín, Holka, já mám z tebe strach, Love me tender, Bůh nám přál, Ghetto, Dým, jen dým, To se stává, Tím víc tě mám rád, Black And White, Vejdi, Já, ty a pes, Lásky nechoděj, Zánovní vůz, R-O-C-K CD 2: Alenka v říši divů, Máš chuť majoránky, Rodinné album, Tvůj vlak, Penzion Blues, Dům č. 5, Kdybych byl malířem, Sám se svou kytarou, Měla na očích brýle, Na prvním programu, Chtěl bych umět napsat baladu, Životopis, Paráda, Být nad věcí, Není všechno paráda, Přiznávám, Kola pop-music se točí dál, Podnik ztrátový, Proč se směješ mým vráskám, Léto jak má být, Luxemburg nám hrál, Já ti zpívám CD 3: První smích-první pláč, Dám ti darem déšť, Mosty, Takový nejsi, Tři jsou někdy víc, Nejde zapomenout, Vtipnější vyhrává, K mikrofonu čelem, Kalamitní typ, My dva tu budem čekat dál, Kolik je lodí, Honem, honem, Long-Legged Guitar Pickin´Man, Šťastná ústa, Nejsi sám, Směs rokenrolů, Bowery Street, Klíče k zázrakům, Talár a moudrost, V jámě lví, Chceš přátelství-tady ho máš, O Španělsku si zpívám
Vydáno: 18.4. 2014
Celkový čas: CD 1: 59:28, CD 2: 77:37, CD 3: 75:11
Vydavatel: Supraphon
Pod jménem Karel Zich si především starší pamětníci a hudební fanoušci vybaví hlavně naléhavý sexy tenor, osobité frázování, schopnost zazpívat snad i pouhé "hoří" tak, aby to nikoho neurazilo, a také písničky "Paráda", "Není všechno paráda" či "Alenka v říši divů". Po první jmenované dostal název i tento komplet. Zpěvák však představuje mnohem víc. A pohříchu i formát 3CD je málo, aby obsáhl opravdu reprezentativním způsobem jeho bohatou, i když předčasně ukončenou kariéru. Nebyl interpretem jednoho stylu. Měl rád klasické rokenroly, spirituály, folk, country a nebál se ani žánru, na němž si spousta jinak respektovaných zpěváků vylámala zuby - popu.

Editor Miloš Skalka si bezpochyby musel dát spoustu práce, když se procházel katalogem zpěvákových písniček a snažil se najít vhodné skladby pro tento výběr. Je zde vidět touha neopajcovat dvoudiskový výběr "To nejlepší" a přidat k němu pár songů. Skalka disky rozdělil tematicky. Na první umístil převzaté písně, druhý patří hlavně hitparádovým hitům a třetí duetům a ostatním spolupracím.

Předělávky neznamenají v Zichově případě jen prosté přezpívání známých popěvků. Na rozdíl od mnoha dalších interpretů jim totiž dokáže vtisknout charakter své osobnosti, touhu udělat píseň po svém, a přesto neurazit ty, kteří milují originál. Nemá cenu se tu rozepisovat o lásce ke králi rokenrolu Elvisu Presleymu. Sám editor kompilace vedl v šedesátých letech Elvisův český fanklub a Zich se do něj přihlásil jako jeden z prvních. Nicméně označení český Elvis z duše nenáviděl. Co mu ovšem mohlo lichotit, byl fakt, že jako jeden z prvních v naší kotlině (společně snad ještě s Petrem Ulrychem) ovládal mistrně hru na dvanáctistrunnou kytaru. Zde ji předvádí hned několikrát a nejlépe vyzní ve zřejmě nejlepším coveru prvního disku "In The Ghetto". Zde je ve verzi z roku 2002 jako jedna z posledních studiových nahrávek tohoto umělce, což skladbě dodává na mrazivosti.

Zich píseň natočil původně už v roce 1971 se Spirituál kvintetem. Tato kapitola - jakkoli byla nedílnou součástí zpěvákovy kariéry - je však nejen na tomto kompletu zcela cíleně opomenuta. A to je jednoznačně škoda. V tomto souboru totiž Zich působil na přelomu šesté a sedmé dekády minulého století a po sametové revoluci se sem zase vrátil. Například "Kovbojův nářek" nebo "Doney Gal" by se sem přitom náramně hodily. Pro ty, kteří netouží mít doma desky Spirituál kvintetu, ale zato by bažili po celistvém výběru Zichovy kariéry, je to poměrně fatální opomenutí.

Prostřednímu nosiči s hity se de facto nedá nic vytknout (s malou výjimkou - škoda chybějící skladby "Jak jdem tím zdejším světem"). Nápad s kotoučkem, na kterém jsou pouze hlasové spolupráce, je také chvályhodný. Mohl však být ještě dotaženější, a to jak po stránce faktografické (v hromadné písni "Nejsi sám" je z neznámých důvodů opomenuto jméno mladé hvězdy osmdesátých let Pavla Horňáka a též u skladby "Směs rokenrolů" se o doprovod nepostarala kapela Olympic, nýbrž studiová skupina Petra Jandy, která s Petrou Janů v té době natočila album "Jedeme dál"), tak po stránce finálního výběru. V něm by třeba zcela stačil jen jeden kousek s duem Zámečníková-Strnad a ten druhý mohl být nahrazen některou z chybějících spoluprací, ať už například s Petrou Černockou nebo s dívčí country kapelou Schovanky.

Tyto (dá-li se to tak napsat) nedostatky jsou na druhou stranu kompenzovány kvantem skladeb, které ještě nikdy nebyly na CD vydány a bonusovým kvartetem písní, jež nevyšly dokonce na žádném nosiči. To by měl být dostatečný důvod pro majitele některého z předchozích kompletů zajímat se i o tento. Přes všechny zmíněné výtky se jedná o znamenité dílo, které znovu oprášilo tuto legendu. Fyzicky už sice není mezi námi, ale v myslích a duších mnohých z nás, na které ze všech stran míří zástupy nových talentů a trendů, zanechala nesmazatelnou stopu.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY