Metalová skupina Root se zpěvákem Big Bossem je zárukou kvality, říká se. Jak kvality hudební, tak textové a dokonce i, řekněme, vizuální, neboť mívá propracované obaly a ostatně i sám Big Boss je na pohled zajímavou, byť lehce hrůzostrašnou postavičkou. Nová deska "Black Seal" by toho měla být dokladem. A vlastně také je. První deska formaci vyšla v roce 1990. Od té doby uplynulo hodně času a Root za tu dobu stihli vydat (včetně novinky) pět alb. Předposlední deska měla být jakýmsi rozloučením - Root se nacházeli v podivném personálním rozpoložení a málokoho by překvapilo, kdyby byl kořen nakonec vyvrácen. Ale nestalo se. Kořen stále pevně obepíná půda, která dokonce vlila do ochablých kořínků novou vláhu, díky níž vykročili Root rázně vpřed.

Image je na nic, následuj instinkt. U Root toto reklamní motto neplatí zcela - instinkt následují, ale image neopovrhují. Stačí se podívat na pekelnickou stylizaci členů kapely v bookletu a je jasné odkud vítr vane, fanoušci temných hudebních stylů a temných životních filosofíí budou okamžitě vědět, že Root jsou jejich spřízněné duše. Když už jsem nakousnul téma obalu desky, musím se přiznat, že mi rozhodně nepřirostlo k srdci tolik co jiným recenzentům, kteří se povětšinou nad jeho realizací a designem rozplývají. Mně přijde standardní a nijak zásadně nevyčnívající nad průměr...

Hudebně je to už něco jiného. Root jsou česká metalová klasika a touto deskou své výjimečné postavení jednoznačně potvrzují. Je opět plné výrazných melodií ("The Incantation Of The Sallonian Women", "Black Seal" nebo "Salamandra", ve které zpívá Fernando Ribeiro z Moonspell), intenzivních kytarových riffů ("The Festival Of Destruction"), výborných sól a v neposlední řadě i skvělého Bossova zpěvu, který se rozprostírá na ohromném rozsahu od metalového hučení až po takřka operetní partie. Avšak mluvit o Root pouze v hudebních souvislostech by bylo opomíjením jednoho důležitého faktu, a to jejich textů. Ty jsou tradičně slušné, ač pro mnoho lidí nepřípustné, protože místy poněkud morbidní. Ne snad, že by v nich byl vzýván Satan takříkajíc horem dolem, spíše se v nich Big Boss navrací po dalekých, prastarých pohanských civilizací, které se zdají modernímu, křesťanstvím odkojenému člověku přinejmenším podivné. Ale pravda, krví se v nich nešetří, což i mně osobně přišlo občas na obtíž, nicméně je to otázka vkusu a přístupu k hodnotě lidského individua, resp. jeho tělesné schránky. Jeden příklad za všechny: "Vypuknou bujaré oslavy v jeho jménu / v potocích krve si budeme omývat naše srdce / a z rozlomených lebek našich nepřátel / budeme popíjet elixír Smrti až do zrození Moci!"

Root byli spolu se svými stájovými kolegy Insaniou a Endless (kteří nakonec zvítězili) prý nominováni na cenu Anděl 2001 v sekci hard’n’heavy. To, že uspěli Endless, pro mě není překvapením, nejen, že jejich hudba je všeobecně přístupnější, je také méně do sebe zahleděná. Root jsou totiž velice, velice vážná muzika, která nemusí všem sedět. Neoddiskutovatelná je ale skutečnost, že deska "Black Seal" je nesmírně povedeným kouskem, který představuje skvělou kombinaci zručných instrumentálních výkonů, perfektního zpěvu a slušných textů. To vše se zřejmě odrazí i v prodejních úspěších skupiny, které jsou tradičně mnohem lepší v zahraničí (jako třeba u Krabathoru).