Na kapelu Děda Mládek Illegal Band se dá dívat ze dvou základních pohledů. Jedni v jejich coververzích Ivana Mládka vidí hlavně dobrou zábavu, ti druzí už jen peníze. Co si budeme nalhávat, lehko pochopit, že po obrovském úspěchu debutu, kterého se prodalo přes padesát tisíc kusů, vzaly za své všechna prohlášení, že druhou desku asi točit nebudou, protože opakovaný vtip není vtipem. A tak nějak se dá album "2" popsat.

Prvotní okouzlení ze zábavných předělávek, které přinesla první deska, je už nevyhnutelně pryč a bohužel se zdá, že Děda Mládek se o něco nového ani nepokouší. Téměř všechny písničky na dvojce jsou totiž jen zrychlenými verzemi Mládkových originálů a skvělé nápady z debutu (například v "Jožinovi z bažin") jsou jen rozmělněny. Jistotou je ovšem Mládkův repertoár, který snad ani nemůže zklamat, pokud ovšem nejste odpůrci jeho veselých popěvků. Tentokrát Dědové hrábli třeba po písničkách "Brno je zlatá loď", "Neopatrný křeček", "Zobali vrabci zobali" nebo "Medvědi nevědi". Ve všech třinácti písních najdete přesně to, co na první desce, jediný nový nápad je použití dětského zpěvu v "Medvědech". Pro nějaký večírek pořád dobrá zábava, ale jinak už to začíná být docela nuda.

Kromě třinácti mládkovských předělávek na desce najdete i dvě bonusové coververze odjinud. Prvním singlem se stala písnička "Knockin' On Heaven's Door", původně od Boba Dylana, ve které je sežvýkáno snad vše, co Dědům přišlo do uší - anglická verze, česká verze, úryvky jiných písniček... prostě fakt zábavná pecka. "Slavíci z Madridu" vedle ní vyznívají poněkud hůř, ale aspoň je to něco jiného, než zbytek desky.

Těžko se dá Dědům vyčítat, že natočili druhou desku přesně v intencích té první, přece jen vyprodané koncerty a cédéčka mizející z pultů jsou dost dobrý důvod. Jen mohli přidat trochu nových nápadů, aby ta zábava byla o něco větší. Snad příště.