Už na pondělí 31. března nachystala kapela Lesní zvěř své druhé album nazvané "Movable Feasts" (neboli "Pohyblivé svátky"). Ještě předtím však vyrazila na krátké turné po Mexiku, z něhož nám posílá krátké textové vzkazy a občas něco vyfotí na svůj kapelní Instagram.

Druhé řadové album vzniklo po pěti letech od debutu "Lesní zvěř" a po čtrnácti letech existence. Skupina v čele se zpěvákem Milošem Rejskem a kapelníkem Jirkou Hradilem po návratu z Mexika připravila speciální koncerty k vydání alba na úterý 22. dubna v pražském klubu Pilot a na středu 23. dubna v brněnském Kabinetu múz.

Můžete si také poslechnout ochutnávku z nové desky, kterou se stala skladba "Kavka Airlines". Pokud se vám líbí, můžete si ji rovnou i zdarma stáhnout.

A co zatím z cest napsali? (Text je ponechán bez úprav.):

21.3.

Ahoj tady Lesní zvěř, po 15 ti krásných hodinách s KLM a pití alpské ledovcové vody z obalu na pribiňák jsme propašovali přes celníky 600 desek a jsme tu. Večer jsme se pokusili vyhnout jet lagu s pomocí kupy piv v jedinym otevrenym miste v okoli, Military Fried Wings baru, fakt stylově mexický, vcetně piva: Bohemian weiser, Wiener lager, pilsner, dokonce i Bernard. Stará Evropa si zpívá, kdo ví... Fungovalo to.

22.3.

Cau z MX, včera jsem to s tim jet lagem přechválil, jsou 4 rano, vcera to bylo divoky, ale stejne nemuzu zabrat. Že tu budem oprašovat ruštinu jsem nečekal, zabloudili sme do kubánskýho baru Son de la Loma, kde se scházejí kubánští exulanti, majitel Fernandez, (už přes rok bývalý) plukovník kubánské armády, studoval válčení v Leningradu a byl i v Čechách, nebylo jak jinak, parazgavarivali. Lákal nás na večírek, prej krásný holky že tam budou, ne tak krásný jako na Kubě, ale..;) Ale to jsme nedali, koncert v parku u CENARTU, na Eurojazzu (já vim jak to zní...) nás zase dostal, hromady lidí, velká jízda, ale byli jsme pak tak zboření, že jsme si dali pár piv a pokusili se jít spát.

24.3.

Uprostřed pampy je hliněný domeček... Naše druhé hraní, v neuvěřitelném kulturáku uprostřed pouště (doporučuju do google images zadat "Texcoco Centro Cultural Mexiquense Bicentenario").

Jako rozkrájená nevypálená hliněná cihla na pískovišti. Nic není jak jsme se dohodli že potřebujeme, to už známe, ale všichni mají vysílačky a záchody jsou obložený mramorem. Gud. Všechno vyváží večeře, domácí strava a drinky, dávám si poprvé horchadu, mezcal s pomerančem a směsí housenek s chilly, taky super. Mara zakazuje Martinovi jíst sušený kobylky, protože spí spolu, má kafkovské obavy. Sál jak La Scala, nakonec dobrý, všichni se s náma fotí, věk 8-80, prý nic takovýho v životě neslyšeli, berem to jako kompliment. Na místním publiku je zvláštní, možná je to indiánský, že se během hraní mračí a v zarytém tichu poslouchají, není jasný jestli se jim to líbí, a pak v pauze mezi písničkama rozjedou frenetické ovace. Jediný co to občas během písničky rozhrne je trubka, na to slyší a ozvou se. Cestou zpátky Ondra zasněně hledí do dáli a vzpomíná na mexickou přezdívku Old Shutterhanda. Přežití ve volné krajině se zdá nemožné.

První fakt volný večer jsme vyrazili na Zocalo, srdce státu, mexičani rádi demonstrujou, vejde se sem i 100000 lidí, takže je kde. Pro nás mega bizardní zážitek, protože koncert otvírala... ultra balkánská dechovka, možná Boban Makovic, těžko říct, nenašli jsme nikde zadne info, balkansky cirkus, Underground, Kalašnikov a vubec best of, miliardy trilků, inscenovaná nuda, pro nas dvakrat, protože jsme to uz viděli a líp. A lepší už to dál nebylo, mistní electro legenda Nortec predelala svoje hity pro Státní symfonický orchestr, uff, zvuk na čtvrt plynu, smyčce se na obrazovkách mohli usmýkat, ale byla to pantomima, 50 tisíc mexičaňů usilovně hulilo a kalilo, ale stejně pískali, cejtili jsme to stejně, tak jsme se v tom smutku podružili, učili se navzájem svoje bojový pokřiky, zanechali sme tady "hobluj pi.o!" a "vosolto k..va!". Cestou ven z davu nějakej maník Ondrovi s Hankou počůral nohy, takže následoval kurz španělštiny "Co sem mu na to měl říct", umíme teď celkem jadrně vyjádřit nelibost. Navíc důležitá infomace, klepat si na levou stranu hrudi v gestu srdečného poděkování není dobrej nápad. Znamená to "seš teplej..."

Tady je video z koncertu na Eurojazzu.