Třetí album kapely Eddie Stoilow bylo ohlašováno s velkou pompou, protože se stala vůbec prvním nově podepsaným interpretem po transformaci vydavatelství EMI na Parlophone a posléze na Warner Music. Pravda, měli za sebou pár hitů, dvě obstojné desky, rádiím nejsou jejich songy úplně cizí, ale "Sorry!" se vyloženě nepovedlo. Jedna věc je chválit snahu o současný zvuk a moderní přístup, druhá je věc výsledek.

Nejnovější počin se sice snaží znít moderně, ale nakonec z něj leze jen nepovedená hra na taneční zvuk pomocí desetiletí starých postupů, některé klávesové tóny jsou opravdu nechtěně oldschoolové. Místy tak nahrávka působí až směšně, protože je poznat, o co se kapela snažila, ale prostě toho neuměla docílit. A když už nějaká písnička opravdu zní svěže jako třeba "Long Time" (alespoň ve svém úvodu), srazí ji do kolen nepříjemný vokál fontmana Jana Žampy. Když se v "Movember Love" ozve zpěv Eriky Fečové, zní hned jako rajská hudba. To by ji ovšem nesměl zazdít otřesný rap Oriona ve stejné skladbě. Proboha, proč?

"Sorry!" Eddie Stoilow je nudná, bezbarvá, chemická, nezajímavá deska s několika docela obstojnými momenty v podobě třeba "Piano Piece" nebo živé verze "Rimshot". Jde z ní sice cítit snaha, ale jsou chvíle, kdy jen ona opravdu nestačí. A když album otevírá zbytečné "Intro" a uzavírá strašný remix písničky "Baby", člověk snadno zapomene, že mezi těmito dvěma tracky bylo něco, co se dalo poslouchat.