S "The Abbey Road Sessions" byla uzavřena jedna z důležitých kapitol kariéry Kylie Minogue, vztahující se k jejímu obřímu comebacku s "Light Years". Změnila management, upsala se Jay-Zho společnosti Roc Nation a postupně natáčela novou, již dvanáctou desku "Kiss Me Once". Zpěvačka se stále nevzdává naděje, že jednou získá nějaký ten větší úspěch za velkou louží. Možná proto album vznikalo hlavně v Los Angeles, New Yorku, ale došlo i na Londýn. Původní záměr tíhnul k vzniku čehosi kompletně jiného, rozdílného, co by s jejím jménem nebylo dříve spojeno. Tato meta však nebyla bohužel zcela dotažena, protože kdesi v zákoutí vydatně strašil neúspěch z devadesátých let, kdy Kylie odbočila od své disco éry. Jedenáct písniček se tedy spíše ohlíží zpět k dvojici "X" a "Aphrodite" (zejména "Million Miles" je skoro identické dvojče k singlovce "Get Outta My Way"), plus vstřebává v Americe úspěšné ražení EDM (electronic dance music).

V druhé (neméně patrné) rovině "Kiss Me Once" decentně uždibuje a sobě přivlastňuje současné trendy (a často se díky tomu objevují přirovnání k tvorbě Rihanny). Nemalý vliv na to měla Sia Furler, která nad celou deskou držela jakýsi poradenský hlas. Její skladba "Sexercize" je ve svém finálním důsledku asi největším experimentem v duchu dubstepové vlny. Dalším úkrokem bokem je "I Was Gonna Cancel", za níž stojí Pharrell Williams, se kterým Kylie Minogue natočila hned dvě písničky naráz a spolupráci s ním si velmi pochvalovala, na desce je však jen tato. V ní pulsuje electro funk, kdy Pharell spojil vlastní hudební teze a principy The Neptunes s odkazy na Chic a Daft Punk - napojení na loňské "Random Access Memories" vede přes klávesové linky z pocty "Giorgio By Moroder". Většina materiálu však má více méně klasickou Kylie tvář, čemuž obezřetně odpovídá i pilotní singl "Into The Blue".

Sia měla prsty i v posledním albu Rihanny "Unapologetic" a určité nuance s novou Kylie jsou slyšitelné, prostě na ně natrefíte. Styčné plochy jsou však jen okrajové a jak již bylo řečeno, striktně se dodržovala fazóna typická pro zaběhlou značku s iniciály KM. "Kiss Me Once" dokonce nejednou odkazuje na její starší alba z oněch pocomebackových let, aby vás vše napevno ubezpečilo, že právě posloucháte její album. V tomto ranku bezpečně zabírají "Sexy Love", "Feels So Good", "If Only" nebo "Les Sex", horký a pro mnohé vysněný kandidát na další rádiový hit. Velkou polemiku představuje zařazený duet "Beautiful" s Enriquem Iglesiasem (najdete jej i na jeho desce "Sex + Love"), který balancuje na křehké hraně snesitelného kýče a bude jej pravděpodobně čekat stejný osud, jaký potkal letitou "Especially For You" s Jasonem Donovanem - fanoušci se rozdělí do dvou táborů, kdy v přesném poměru bude bezmezné zalíbení s nekonečným odporem, nic mezi.

"Kiss Me Once" je jasná sázka na jistotu, kdy Kylie Minogue vyšlapuje na své pouti skrze diskotékové reje v soudobém provedení. Svým způsobem to bude i nejvíce líbivá a trendy záležitost v celé její diskografii s několika přímočarými hity. Na druhou stranu neočekávejte nějaké zásadní změny, ty už jednou udělala a nedopadlo to zcela ideálně, rozhodně tedy neplánuje vstoupit do téže řeky. I když s odstupem času jsou desky "Kylie Minogue" a zejména "Impossible Princess" výtečné a i po letech mají stále něco do sebe, u této dvanácté naopak drobet hrozí, že zapadne ve stínu konkurence.