Můžeme Tommy Indian označit za superskupinu? Můžeme. Jména jako Armin Effenberger, Jan Lstibůrek či Čechoameričan Thomas Klika jsou toho důkazem. Formace se veze na vlně popularity žánru mísícího folk, pop, indie a rock a přináší ho k nám, k velmi skeptickým Čechům.
Přijít s deskou, která zní světově a která míchá styly, jejichž kombinace je v nejrůznějších koutech světa milována, k našim posluchačům, není taková komerční tutovka, jak by si dle popisu mohlo mnohým zdát.
Tommy Indian, jejichž srdcem a mozkem je dvojice Petr Tichý a Thomas Klika (oba
No Heroes), však asi tušili, do čeho jdou. "Moon Dreamer" je totiž živnou půdou spíš pro hudební nadšence a kritiky než pro širší veřejnost. Bohužel to je pochvala i výtka zároveň. Novinka totiž trpí až přehnanými ambicemi a pánové se možná příliš nechali pohltit myšlenkou. Výsledek totiž není vůbec špatný, ale zázraky rozhodně nepřináší.
Pro úplnost: zmíněnou ústřední dvojici ještě doplňují další renomovaní hudebníci. Za bicí usedl David Landštof, kytaru zde v rukou třímá Josef Štěpánek (oba hrají s
Radůzou či s Ďáblovo stádem), klávesy obsluhuje
Armin Effenberger (
Cartonnage), který si vzal na starost i produkci, a baskytarista Jan Lstibůrek, jenž působí v
Toxique či spolupracuje s
Tomášem Klusem. Zkrátka docela hvězdná parta, od které se neúspěch moc neočekává.
Výsledek přesně odráží žánrové zájmy jednotlivých členů. Trocha toho folku Ďáblova stáda, trocha inteligentního popu s copyrightem
"Made Effenberger" a příměsí lehčího pop-rocku No Heroes. Dvanáct skladeb však až povážlivě kopíruje rukopisy jednotlivých hudebníků a "Moon Dreamer" proto zní velmi nesourodě, roztříštěně. Jako by tam všichni chtěli mít
to své a nehleděli na celkový koncept. Například titulní "Moon Dreamer" je typickou folkovou záležitostí, oproti tomu se staví mainstreamový hit "Ten Thousand Miles Away", který zní trochu jako od
Foster The People. A tenhle přístup prostě nikdy nic dobrého nepřináší. Rozmanitost ano, ale s citem a muzikantským nadhledem. Tyto ingredience se však recenzovanému albu bohužel nedostaly.
Přes všechny výhrady by bylo čiré diletantství tvrdit o desce, že je špatná, nebo dokonce zavrženíhodná. Oproti zástupu jiných interpretů je zde patrná muzikantská zralost, profesionalita a práce se strukturou skladeb. I ta hitovost se tu a tam objeví ("Ten Thousand Miles Away" či slaďoučká "Slow, Slow, Slow"), ale je jí ke škodě věci velmi vzácně. Tommy Indian debutovali slušně, ale k tomu, aby to bylo úplně
ono a mělo to ten správný náboj, ještě něco chybí. A u té žánrové nesourodosti by pánové mohli do příště hned začít.