Když se vaše muzika objeví v nějakém americkém seriálu, vždycky, ale vždycky vám to pomůže. Americký indie písničkář William Fitzsimmons (a zejména jeho dva songy "Passion Play" a "Please Don't Go") se zalíbil hudebním dramaturgům seriálu "Grey's Anatomy" ("Chirurgové"). Pomohlo mu to. Pomohlo mu to nakonec i k vydání jeho šesté (počítáme-li i remixovou "Derivatives") studiovky "Lions". Ta je vlastně docela stejná jako všechny jeho předchozí alba, takže při hodnocení hodně záleží na vaší momentální náladě a na tom, jak moc se touhle stejností necháte unášet.

Tu stejnost představují čtyři věci: stoprocentní melancholie, hlas, kytara a elektronika. Fitzsimmons si zažil svoje (viz Wiki) a dělá zkrátka smutné písničky. Jeho pološeptavý projev je charakteristický a poznáte ho okamžitě. Akustická vybrnkávaná kytara je absolutní základ, na kterém stojí veškerá jeho tvorba. A ta elektronika? Více či méně jemně probublává v pozadí nebo naopak v popředí ve formě jemných glitchových DIY beatů. Všechno známe, všechno tady už bylo, a to nejen od Fitzsimmonse.

A to ale může být ten problém. "Lions" zní povědomě. Stejně. Povědomě a stejně jako předchozí "Gold In The Shadow". Povědomě a stejně jako předpředchozí "The Sparrow And The Crow". Povědomě a stejně jako... Jasně, malé rozdíly tu jsou. Oproti tři roky staré řadovce je tu výrazně míň té elektroniky, oproti šest let staré kolekci není tenhle výběr tak jednobrdový, na druhou stranu nevyznívá nový materiál tak silně.

Desce dominuje první singl "Fortune", v neobvyklém zdánlivě hybném tempu, které ale při ne/správné konstelaci hvězd dokáže vehnat slzy do očí úplně stejně jako kterýkoliv jiný Willův song. Zdatně mu sekundují klasické fitzsimmonsoviny "Sister", úvodní "Well Enough", "Brandon", "Took" a... vlastně skoro každá další položka tracklistu. Čas od času lehce překvapí obměnou nástrojů ("From You"), ale obecně se při poslechu vlastně není moc čeho chytnout. Řečeno natvrdo je "Fortune" na Fitzsimmonse píseň tak neobvyklá a všechny ostatní na Fitzsimmonse tak obvyklé, že v podstatě zůstává osamocena a obalena ve vatě.

Tu vatu máte rádi pro její hebkost. Kupujete stejnou značku roky, protože víte, že je jemná, pevná a vůbec přesně taková, jakou čekáte. William Fitzsimmons napsal, že "Lions" je po kolotočích, kterými si procházel od vydání předchozí nahrávky, určitým jejich odrazem a zároveň zklidněním. Udělal desku, aniž by měl nějaké cíle, termíny, požadavky. Je to hodně osobní kolekce ("nejsou ale všechny moje desky osobní?"), která přináší starého dobrého melancholika v obvyklé formě, která ale trošku tu lví sílu postrádá.