Pop-punkeři All Time Low začínali hrát v době, kdy sami ještě neměli ani maturitu. Ačkoliv už koncertní pódia obrážejí deset let a jejich fandové se těší z pěti desek, věkový průměr příznivců této čtveřice zůstává na patnácti, šestnácti letech, což platí i v Česku. Nikdo z nich neváhal ve středu večer stepovat před klubem ještě dřív, než se vůbec začalo pouštět dovnitř. Jakmile se tak stalo, fandové se hladově vrhali ukořistit dobrého fleka v předních řadách, a svou natěšeností dokazovali, že první vyprodaná pražská zastávka jejich oblíbenců před rokem a půl zdaleka neuspokojila jejich choutky.

"Tak jo, mami. Tady si sedni a uvidíme se za dvě hodiny. Sejdem se na patře u tý plastiky srdce, která má v sobě dámský přirození. Čau!" Rodiče, kteří neváhali zaplatit lístek a své ratolesti statečně doprovodili, dítka odklidila na bílé sedačky a během minuty už celý dav unisono skákal na tuctově vlažné Blitz Kids. Roxy bylo zaplněné sotva do půlky, takže se mladí punkáči museli o něco víc snažit, atmosféra nakonec ale vůbec neutrpěla. Jak sami headlineři později podotkli - jednalo se sice o nejmenší show, ale údajně o tu "nejšílenější" (snad to byla pravda a nešlo jen o touhu po sto padesáté vyslovit nejoblíbenější slůvko crazy, u zpěváka ve slovníku totiž vévodilo na prvním místě).

Byla jen otázka času, kdy kytaristovi přilítne do obličeje první podprsenka. Stalo se tak už po otvíráku "Do You Want Me (Dead)?" a během až příliš dlouhého setu se jich Jackovi sešlo ještě pět. Situace je pokaždé podobná, takže až All Time Low pověsí kytary na hřebík, můžou si zfleku otevřít obchod s dámským spodním prádlem. České publikum prokázalo svou vynalézavost i v okamžiku, kdy na scénu přilítla gumová koňská hlava nebo kšiltovka s ostny. Už chyběly jen podvlíkačky a kostým na znepokojivě úchylnou maškarní by byl kompletní.

Nad svižnou muzikou rodáků z Baltimoru se nemusí nijak hluboce přemýšlet, a tak zbývalo spoustu času na vtipkování. Není tak těžké uhádnout, jaké téma bylo na skladě nejčastěji. "Už dlouhou dobu koukám na toho týpka na balkóně. Sahá svojí holce na prsa celou dobu, co hrajeme," podotknul kytarista. Frontman Alex nadále rozvíjel teorie o otěhotnění skrz pohled, pochválil všem vzhled a zamyslel se nad tím, že kdyby počal svého prvního potomka dnes večer, musel by zákonitě dobře vypadat. Ahá, rodiče tedy nepřišli pohlídat nezletilé pití alkoholu, ale dohlíželi na to, aby si je kapela následně nezatáhla do tour busu... Ale nebylo čeho se bát, celé akci vládla zřetelná nadsázka i příjemně veselá ironie.

All Time Low ve svém jméně lžou. Nejsou totiž ani zdaleka tak na dně, právě naopak. Jejich pop-punk sice nijak drasticky nebourá brány invence, energie má ale za deset. Třeba takové pecky jako "The Irony of Choking on a Lifesaver" nebo "A Love Like War" jsou ideální na odreagování, kdy po vás nikdo nemůže nic chtít a vy všechny směle pošlete do háje. Uvěřitelně upřímně zněla i akustická vložka skladeb "Remembering Sunday" a "Therapy", kdy Alexe doprovázel hlasitý chorál celého sálu. Po čtyřiadvaceti písních se zpocená sestava odebrala do zákulisí. Do polštářů, které jim už asistenti v buse naklepávali, mohli zapadnout s pocitem dobře odvedené práce.