Darina Rolincová chtěla natočit album, kterým by se u posluchačů definitivně a jednou provždy zapsala jako Dara Rolins. A podařilo se jí nejen to. Se spolupracovníky jako Jan Kleník, Roman Holý, Dan Bárta nebo Charlie One natočila album, které v českém popu nemá obdoby! A jmenuje se "What's My Name".
O Dařině novém albu se mluvilo dlouho předem, ale vlastně nikdo pořádně nevěděl, co od něj má očekávat. Jde o to, že nálepky, kterou v showbusinessu jednou dostanete, se zbavíte jen velmi těžko a právě "What's My Name" má být tím albem, které má z bývalé dětské hvězdičky Darinky Rolincové udělat jednou pro vždy dospělou zpěvačku Daru Rolins. Obtížné je to hned z několika důvodů. Jednak proto, že se posluchači při poslechu nahrávek velmi často nemohou oprostit od předsudků a samozřejmě dílem i proto, že ne každá dětská hvězda má ve skutečnosti na víc, než být právě jen dětskou hvězdou. Co nás ovšem v této chvíli zajímá, je samozřejmě to, jak se se svojí karmou poprala
Dara Rolins.
Že Dara natočila taneční desku, nemůže nikoho zasvěceného překvapit. Taneční bylo už i její předchozí album "What You See Is What You Get" z roku 1996 a s taneční scénou ji svazuje i dřívější spolupráce s dýdžejem Tvyksem, potažmo jejich společná klubová noc Suiit. V první fázi měl být dokonce Tvyks i hlavním Dařiným spolupracovníkem na této desce. Vzhledem k tomu, že je ovšem opravdu více DJ než muzikant, sáhla nakonec Dara trochu překvapivě po Honzovi Kleníkovi ze skupiny
Ohm Square. A dobře udělala. Že podobné spojení popové zpěvačky a undergroundového tanečního producenta nemůže fungovat? Pche! Divili byste se! Dařino album totiž můžu bez velkého přehánění nazvat jednoduše famózním, na čemž má kromě zpěvačky největší podíl právě mistr Kleník. Ovšem důležitých hostů a kontributorů je zde mnohem víc.
Desku otevírá první singlovka "Na teba sa dívam", kterou můžete znát z televizní reklamy, ve které Dara už pár měsíců propaguje jistý dámský parfém. Na první poslech vás příjemně překvapí skutečně moderní taneční zvuk a výborně propracované aranže. Za zmínku stojí jistě i to, že Dara neváhala použít slovenštinu, ačkoliv jsou dvě ze tří slovenských skladeb ("Na teba sa dívam" i "Ležím na tráve") na závěr alba přiloženy i v angličtině. Skladba číslo dvě je volnější, precizně zprodukovaná i zazpívaná "Rush", jasně inspirovaná americkým r'n'b. Další v pořadí je již zmiňovaná "Ležím na tráve", což je velmi přijemná popová písnička s jednoduchým letním textem, který sice může působit trochu banálně, ale v podstatě beze zbytku splňuje úlohu odlehčeného textu k odlehčené písničce. Ve skladbě navíc bezvadně vyznívá jazzová kytara Tonyho Viktora i jakési orientální dechy. Ve čtyřce "Give Me Back" je od první vteřiny jasné, že se jedná o klasický twostep, jaký známe například od Artful Dodger, a ačkoliv společně s následující houseovkou "Feeling Free" patří mezi ty méně výrazné skladby, působí rozhodně hodnověrně a ne jenom jako "česko-slovenské" napodobeniny. Naopak k těm nejlepším patří šestka "Solid", což je soulová balada, kterou jako jedinou z "What's My Name" složil a vyprodukoval
Roman Holý a která ve výsledku vyšla jako duet s Matějem Ruppertem. Ovšem za tu vůbec nejlepší skladbu desky si troufám označit hned další, skvostnou línější funkovku "Jako motýli" s česko-slovensko-anglickým textem, v níž si společně s Darou zazpívali
Dan Bárta a Charlie One z
Ohm Square. Tu jsem si v duchu opravdu dlouho prozpěvoval a mám v ní dopředu tajného kandidáta na českou písničku roku 2002. Hned za ní je trochu experimentálnější kousek "2much 4love" se zvláštně zlomenou rytmikou, "ruchovými akordy", dusítkovou trumpetkou a především hostující Tonyou Graves, která ale místo zpěvu jen deklamuje. Tento track sice ze začátku zní trochu překombinovaně, ale je vlastně docela zajímavý a povedený. Podobně je na tom i následující "Working All Day" s těžkým soulovým vokálem, ve kterém Dara dokazuje, že ji hlas opravdu poslouchá na slovo. Na řadu přichází titulní skladba, opět s náznakem twostepu, "těžkou" melodií a s temnějšími harmoniemi, která mě ale z desky bavila asi nejmíň. Závěr patří další křehké soulové baladě doprovázené jen fender pianem a jediné coververzi (od jazzové a r'n'b dvojice Tuck & Patti) "Tossing And Turning" a anglickým verzím "Ležím na tráve" a "Na teba sa dívam", uvedenými pod názvy "Hold On 2me" a "Tell Me". Jedinou vážnější výtku mám k obalu, který sice působí docela esteticky, na druhé straně k celkové dotaženosti projektu bych na coveru přece jen očekával jiný motiv, než zpěvačku ve spodním prádle, ležící na operačním stole.
Ze všeho nejvýš ale na albu hodnotím to, že při jeho poslechu nemám neustále dojem, že si ze mě někdo dělá srandu, nebo že se ze mě snaží za každou cenu vyrazit prachy nějakou rychlokvaškou. "What's My Name" totiž rozhodně není deska, do které se na první poslech zblázní rádio Impuls nebo TV Nova a pustí se do jeho bezhlavé propagace. Ačkoliv si to bude chtít málokdo připustit, jedná se spíš o album náročnější než konzumní jednorázovou záležitost a desku opravdu doceníte až po více posleších. A sympatické a rozhodně chvályhodné je právě to, že se Dara a její spolupracovníci nesnažili udělat desku, kterou český posluchač spolkne i s chlupama, ale především desku dobrou. A "What's My Name" opravdu dobré album je - ne-li rovnou vynikající - a
Daře Rolins se jím podařilo nejen překročit svůj vlastní stín, ale rovněž natočit album, které je (nejen) českým popovým ekvivalentem desek, které u nás vydávají
Ohm Square,
Monkey Business nebo
Dan Bárta a
Illustratosphere. A co je nejdůležitější, od vydání této nahrávky přestává být na místě hodnotit česká popová alba našimi místními měřítky a být k nim mírnější než k těm zahraničním. Dařina deska je totiž důkazem, že jsou všechny takové ohledy jen výmluvou a ve skutečnosti jich není vůbec za potřebí, protože už i nás lze vyrobit skvělé popové album světových parametrů.