Jaká je tvá oblíbená lidovka?

Nejraději mám asi "Aj ty svatý Vavřinečku".

Tu neznám. Zkus dát kousek.

(zpívá) "Aj ty svatý Vavřinečku, stojíš na pěkným kopečku, vycházejí panny z tebe, jak andílkové z nebe..." Škoda, že nakonec na desce není.

Nevešla se?

Nevěděl jsem, jak ji udělat. Ale její čas možná ještě přijde. Na albu se i tak objevila spousta lidových písniček, které mám rád. Třeba "Černé oči, jděte spát".

Kde se v chlapíkovi, který vyrůstal na Maltě a pak po boku pražské klubové scény, vezme takový vztah k lidové tvorbě?

Já ho v sobě objevil až v momentě, kdy jsem pracoval na desce. A také mi hodně pomohly hody v Kobylí na jižní Moravě, odkud pochází manželka. Připadal jsem si tam, jako kdyby mě odvezli na opuštěný ostrov někam k aboriginijcům. Kroje, slavnosti... Bylo to pro mě až rituální. Já se za Čecha nikdy nepovažoval, ale tady jsem v sobě češství začal objevovat.

A na co jsi přišel? Proč jsou pro tebe tradice najednou důležité?

Kapitán Demo zpívá, že jsme národ pivních pupíků a umaštěnejch knedlíků. Zároveň jsme ale také národ Starbucksů, McDonaldů, KFCčka a kudrlinkového zpěvu á la Beyoncé. Amerikanizace se valí celou Evropou. Pamatuji si, jak jsem v Turecku sledoval tamní verzi soutěže X Factor. Devadesát procent soutěžících zpívalo tak, že bys to nerozpoznal od tureckých věcí. U nás ale devadesát procent zpívá americký soul, což mě štve. Proto na "Bohemii" nic takového není. Myslím, že je důležité, aby si každý národ zachoval to hezké, co má. Zvlášť v dnešní době. Jinak barevnost z Evropy úplně vymizí a stane se z ní jedna obrovská americká vlajka.

Zároveň ale některé tradice nesnášíš, třeba Velikonoce. Nepere se to v tobě?

Vůbec to neřeším. Už od dětství si dělám jenom to, co chci. Mám velký problém s autoritami, a když je někde napsáno, že se něco musí dělat tak a tak, mám nutkání to udělat přesně naopak. Pokud se mi nelíbí zvyk, že na Velikonoce zmlátíš ženskou, a pak se ještě ožereš, neúčastním se ho.

Ale vedle toho Vánoce slavíš vyloženě po česku.

To jo, ale Vánoce mi přijdou mírumilovné. Na rozdíl od těch barbarských Velikonoc.

Takže si vybíráš?

Rozhodně. Celý život.

Tvrdíš, že s češstvím to nemáš úplně jednoznačné. Jak to tedy máš? A proč žiješ v Praze a ne někde v zahraničí?

Mám pro to víc důvodů. Důležité jsou pro mě kořeny z české strany - Karel Burian, E.F. Burian, táta... a pak Hradčany. Protože jsem teď měl před svatbou, byl jsem trochu sentimentální a jel se podívat do našeho domu na Hradčanech, kde jsem žil pětadvacet let. Pochopil jsem, že tam je úplně nejlíp. Vyloženě mi tam do hlavy naskakovaly melodie a já si uvědomil, že tohle je můj domov. Tady bych chtěl žít a tvořit.

Proč tam vlastně nežiješ a netvoříš i dnes?

Ten byt koupil nový majitel, který nás moc nemusel, a teď tam žije jeho dcera. Tátu zase vyhnal z Hradčan byznys. Celý ten komplex skoupil nějaký plešatý plátce DPH. Ale otec se na Hradčany po letech zase vrátil a já věřím, že ho jednou budu následovat. Jinak v sobě češství skrze desku "Bohemia" stále zkoumám. Je mi tu samozřejmě velmi dobře, ale necítím se být typický Čech. A ani nejsem. Jsem směs národností.

Směs národností... Jak by vypadal koláčový graf Jiřího Buriana?

Z matčiny strany je tam směs rakouských židů, východního Slovenska a nevím, čeho všeho ještě. Z tátovy strany jsou všichni Češi jak poleno.

Co tě spojuje s tvými pražskými kamarády?

Spojuje nás jazyk, protože mluvím česky. Můj otec je Čech, jak bych si Čecha představoval. Je mistr slova, umí si s jazykem krásně hrát a skvěle píše. Mimochodem, pracujeme spolu na dalším albu, které zatím vypadá skvěle, tak uvidíme, jak se vyvine.

Co cítíš, když hraje "Kde domov můj?"?

Nádhernou hudbu. Ale absolutně nejsem patriot, který by byl hrdý na Českou republiku. Přijde mi, že žiji na jiné planetě. Na jednu stranu je mi tu dobře, na druhou stranu je to pro mě těžké. Možná je to tím, že jsem vyrůstal v anglicky mluvící zemi, nevím. Vnímal bych to snad jinak, kdybych nějakou dobu žil pryč. Ostatně - pokaždé, když vyjedu do Paříže nebo Londýna, zjišťuji, že bych tam bydlet nechtěl. Ale člověk nikdy neví. Pokud má něco přijít, tak to přijde.

V čem je podle tebe největší síla lidových písniček?

V jejich tvárnosti. Lidé si je odjakživa podle sebe a podle různých oblastí předělávali. Zároveň jsou to národní písničky, takže by je měl znát celý národ. Jsou ukryty někde hluboko v nás. Může to znít jako klišé, ale často si při nich vybavíme, jak nám je zpívala máma, když jsme byli malí. Už teď mám na desku spoustu reakcí. Lidé si skrze ni kolikrát vzpomněli na zážitek z dětství, což mi přijde krásné. Navíc to jsou často krásné melodie a krásné texty.

A v čem se lidovky liší od toho, čemu říkáš knedlo, vekslo, zelo?

Knedlo, vekslo, zelo je opak hezkého češství. Všechny ty diskotéky, fitka, pizzerie... Zdrojem tohoto životního stylu jsou média, například rádia. Totiž: lidi se rozdělují podle oblečení, které nosí, názorů, které mají, politické orientace a také podle toho, jaké mají auto a jaké rádio v něm poslouchají. Podle toho je poznáš nejvíc. Když lidi v autě poslouchají komerční rádio, které opravdu smrdí vekslem, tak takhle často i žijí. Pak se stane, že hraji na konferenci jako DJ a lidem mezi 30 a 50 lety pouštím jenom kolotoče - Davida Guettu, Swedish House Mafia nebo Shakiru a "Waka Waka". Ze všech těchto věcí cítím povrchní zábavu a povrchní myšlení. Produkt, něco umělého a slizkého. Smrad, jako když promluví moderátor komerčního rádia. Kdežto lidovky vznikly v minulosti, a proto tímhle nebyly infikovány. I když - kdyby je předělal Těžkej Pokondr, bylo by to knedlo, vekslo, zelo jak vyšité.

Takže lidovky a knedlo, vekslo, zelo jakožto polární vrstvy české kultury?

Může být. Vybavuje se mi text Ektora, který rapuje, že "žijeme v Čechách, kde půlka národa čumí na fotbal, kalí Staráč a druhá sedí na louce a balí tabák." (směje se) Myslím, že to vidí trochu zjednodušeně, ale baví mě to. Já myslím, že naše společnost má více vrstev, je toho hodně mezi tím. Moje sorta lidí jsou umělci nebo lidi, kteří se zajímají o trendy, kulturu a jsou kreativní.

Pokud mám správné informace, album "Bohemia" vlastně odstartovala zakázka. Je to tak?

Je to tak. Šlo o zakázku, kdy jedna firma chtěla zpracovat lidovou písničku v novém zvuku. Přišlo mi to postavené na hlavu a vůbec jsem nevěděl, jak k tomu přistoupit. Kamarádka Lenka Kovaříková mi ale řekla, abych to udělal stejně, jako kdybych připravoval své další album. Tak jsem si začal hrát a vznikly "Vyletěla holubička ze skály" a "Černé oči, jděte spát". Kšeft nakonec nedopadl, ale já byl rád, protože jsem díky tomu dostal nápad udělat takhle celé album. Chytlo mě to a já věděl, že přesně tohle chci teď dělat. A po hodech v Kobylí už nebylo co řešit.

Práce s lidovkami je vždy tanec na tenkém ledě. Kolikrát sis vyslechl, že jsi barbar?

Je pravda, že u některých písniček jsem trochu změnil text, případně jsem ho úplně vynechal. Například v "Černé oči, jděte spát" mi přišlo zbytečné přidávat sloku, ve které se vysvětluje, že ta novinka, co má milá nese chlapcům, je povolání na vojnu. Nechal jsem to otevřené, ať si to každý domyslí po svém. Pro někoho to třeba může být na hraně barbarství, pro mě je to naprosto v pořádku.

Podle některých recenzí je "Bohemia" už za jeho hranou. Co ty na to?

Nedávno jsem dostal nabídku zase od jiné firmy, která plánovala využít lidovku pro svoji kampaň. Chtěla, abych zpracoval hudbu na text od agentury, ve kterém se zpívalo něco o tom, že "holka modrooká telefonuje zadarmo u potoka..." Chápu, že tohle spousta umělců řeší, protože všichni víme, jak je to u nás s penězi za muziku. Ale došlo mi, že tohle je největší zlo, něco, co jde úplně proti mému přesvědčení a proti tomu, o co se snažím s "Bohemií". Rostl ve mně vztek, jak někdo může náš národní poklad takhle kurvit za účelem nabouchání prachů. Tohle je to, co mi vadí. A ne to, když dá někdo lidovkám svůj pohled a snaží se je někam posunout.

Takže...

Myslím, že je velmi důležité rozlišovat, kde je ta hranice. Slyšel jsem i negativní ohlasy na to, že nás sponzoruje Budvar, což mi přijde k smíchu. Máme rok 2013 a žijeme v době, kdy spousta velkých i malých firem podporuje umění. Je tam jasné pravidlo - jestliže vám nikdo nezasahuje do tvorby a rozhodování o každém kroku projektu je jen na vás, není absolutně co řešit. Zvlášť když jde o Budvar, tradiční českou značku.

OK, pojďme zpět k písničkám. Na jakém principu jsi k nim vlastně přistupoval?

Nejprve jsem vybral ty, které mě hudebně nebo textově oslovily. A přistupoval jsem k nim jako ke zdroji, který můžu využít podle sebe a dělat si s ním relativně co chci. Samozřejmě to má ale strašně tenkou hranici, aby z výsledku nebyl paskvil nebo něco, z čeho bych měl špatný pocit. Řekl jsem si zkrátka, že udělám následovníka své první sólové desky "Sow Low".

Některé písničky na "Bohemii" mají podle tebe blízko k raným Coldplay, u jiných ti zpěv evokuje náladu songů Johnyho Cashe. Je to potom ještě vůbec česká lidovka?

No, není to klasická česká lidovka. Ostatně myslím, že žádná forma se nedá označit za klasickou pro českou lidovku. Já jsem z lidových písniček čerpal hudebně i textově, ale folklór na "Bohemii" nikdo čekat nemůže. Je to pohled Jiřího Buriana.

Na albu se objevuje celá řada hostů. Podle jakého klíče jsi je vybíral?

Podle toho, co si vyžádala aranž jednotlivých písniček. Vždycky jsem ucítil, že tady a tady by byla skvělá Monika Načeva, Milan Cais nebo třeba Albert Černý. Písničky si o to vyloženě říkaly. Volil jsem ze škály osobností, které mám rád a kterých si vážím. Všichni hosté na albu slouží písničkám. Rozhodně to není tak, že bych si chtěl hvězdami nahonit fame. To bych ostatně pozval asi úplně jiné hvězdy. Moniku, Milana, Alberta a další jsem oslovil proto, aby písničky na desce zněly co nejlépe.

Z desky "Bohemia" se vyvinul celý audiovizuální projekt, který má přesahy do dalších sfér umění. Máš představu, kam až by mohla "Bohemia" narůst?

Celý projekt se pomalu vyvíjí a nabalují se na něj velmi zajímavé osobnosti. O plánech do budoucna je zatím předčasné mluvit.

Máš dojem, že jsou na tento projekt česká média i publikum připraveny?

Já takhle nepřemýšlím. Myslím, že bychom měli být připraveni na všechno.

A jsme?

Jak kdo. Ale je hodně zábavné a zajímavé, že se u každého mého projektu vyprofiluje nová komunita lidí. Nejvíce je to vidět na sociálních sítích. Komunita kolem "Bohemie" je dost silná, jde o strašně zajímavé a kreativní lidi. Často jsou to designéři, architekti a obecně lidé, kteří jsou otevřeni novým věcem. Třeba moje tchýně, učitelka na malém moravském městě, je z "Bohemie" nadšená. Takže abych se vrátil k tvé původní otázce - těžko říct. Buď si v tom někdo něco najde, nebo ne. To už je na každém.

Co by na "Bohemii" řekl takový Kapitán Demo?

Řekl by, že to má úplně na salámu, protože je tam málo bendža a sága a vůbec žádný cimbál. (směje se).

Když jsme u Kapitána, jak to aktuálně vypadá s tvými dalšími hudebními projekty?

Teď je to trochu hektické. Připravujeme novou desku Republic Of Two s názvem "Silent Disco", která vyjde na jaře. Do toho řešíme nového Kapitána Demo a také projekt One Bit Wonder. Nacházím se v období, kdy bych měl točit asi tři klipy najednou, je toho opravdu hrozně moc. Takže mám tendenci utíkat k seriálům a Fifě.